Kde vezme Česko stovky miliard na úspory?

Už dva roky zaznívají upozornění na to, jak velké dopady budou mít nové evropské klimaticko-energetické cíle na české hospodářství. Právě teď Evropská unie překresluje svou energetickou mapu, což bude mít obří důsledky nejen pro naši energetiku, ale také pro státní rozpočet. Otázka je, zda si to v plném rozsahu vůbec uvědomujeme. Protože tady se už nevymluvíme na "zlý Brusel", jak se u nás často děje. I my Češi totiž od začátku sedíme u stolu, kde se tato politika tvoří, můžeme evropskou agendu ovlivnit a hlasujeme o ní.

Takzvaný trialog − vzájemná debata Evropské komise, Evropského parlamentu a rady − schválil na konci minulého týdne závazný cíl stanovující v rámci Evropské unie podíl obnovitelných zdrojů na finální spotřebě energií ve výši 32 procent.

Co to v praxi znamená? I když se jedná o energie obecně, nejjednodušeji se přechází na obnovitelné zdroje (OZE) v případě elektřiny. Dvaatřicetiprocentní cíl u energií rovná se tedy v praxi více než padesátiprocentní podíl elektřiny vyrobené z OZE. Tato hranice je závazná. Jinými slovy: od roku 2030 se bude v EU vyrábět více než polovina elektřiny z obnovitelných zdrojů. Povinně.

Nyní se začne řešit, jak jednotlivé státy k tomuto evropskému cíli přispějí. Země, které mají vhodnější podmínky pro využití obnovitelných zdrojů, a bohatší státy budou pravděpodobně přispívat víc. V případě Česka však už teď můžeme odhadnout, že zhruba čtvrtina elektřiny se v roce 2030 bude muset vyrábět z OZE. To je zhruba dvojnásobek oproti současnému stavu.

Znamená to, že bude třeba změnit například Aktualizovanou státní energetickou koncepci (ASEK). Množství elektřiny z OZE, které je naplánováno na rok 2040 (cca 20 TWh), bychom měli dosáhnout už o deset let dříve. Pro spotřebitele a české podniky bude ale zřejmě důležitější zprávou to, že − přestože ceny technologií u OZE v posledních letech rapidně poklesly − se musíme připravit na další růst poplatku na podporu OZE. Jinak řečeno: někdo to bude muset zaplatit.