Češi v Evropě Ondřeje Housky: Zeman je největším vítačem migrantů. Opravdu

Stop imigrantům a Drahošovi, vylepili na billboardy před druhým kolem prezidentské volby příznivci Miloše Zemana. Voličům tvrdili, že jestli někdo zastaví migranty, je to právě Zeman. Jenže pohled na Zemanovu minulost nám ukazuje, že tahle reklama je klamavá. Za které vlády do Česka přišlo nejvíc žadatelů o azyl, navíc často muslimů? Za té, kterou v letech 1998−2002 vedl jako premiér Miloš Zeman. V Česku tehdy požádalo o azyl skoro 50 tisíc lidí. Pro příklad, víc než čtyři tisícovky z nich byli Afghánci.

Zeman a jeho hradní a podhradní parta šíří apokalyptické vize, kterak nás zaplaví migranti. Jenže loni tu o azyl požádalo 1450 lidí. Násobně méně než v době, kdy byl Zeman předsedou vlády. A počty běženců, kteří v Česku o ochranu stojí, navíc od roku 2015 klesají.

Že by tehdy Zeman jakožto premiér dělal všechno pro to, aby se sem nedostala ani noha, ale lstiví migranti mu přes hranice stejně proklouzli? Ani náhodou. "Vláda učiní vše pro to, aby se česká společnost v co největší přijatelné míře otevírala Evropě i světu a přetvářela se ve společnost multikulturní." To není programové prohlášení stínové vlády Tomáše Halíka nebo Jiřího Dienstbiera mladšího. To je programové prohlášení vlády Miloše Zemana ze srpna 1998. Zemanův kabinet taky doufal, že česká společnost překoná "některé negativní postoje k jinak hovořícím, vyhlížejícím a žijícím lidem, jimiž trpí každé izolované společenství". Kdo je tedy, ve vztahu k migrantům, "vítačem"?

Miloš Zeman by asi opáčil svým oblíbeným bonmotem, že jen idiot nemění své názory. To je jistě v mnoha případech pravda. Ale stejně tak je pravda to, co v narážce na Zemana napsal historik Jan Rychlík: "Některé názory mění jen člověk bez charakteru."

Co je podstatné − do Česka přicházelo nejvíc migrantů v době, kdy nebylo členem Evropské unie. Natož členem Schengenu. Ti, kdo tvrdí, že kdybychom z EU či Schengenu odešli, riziko migrace by rázem bylo pryč, se mýlí. Nebo lžou?

Proč Čechy nikdo neposlouchal

Věřme, že šílenci prosazující czexit zůstanou na samém okraji českého veřejného mínění a politiky. Bez ohledu na to je ale potřeba odpovědět na naprosto legitimní a velmi důležitou otázku, jaké postoje by mělo Česko jakožto člen EU vůči migraci prosazovat.

Česko se v evropské migrační krizi, která propukla v roce 2015, chovalo racionálně tak napůl. Vše se smrsklo do odporu proti povinným kvótám na přijímání uprchlíků. V rámci kvót jsme jich přijali 12.

Kvóty navrhla Evropská komise, přestože řada zemí Evropské unie byla proti tomu. Jenže předseda komise Jean-Claude Juncker a jeho pravá ruka Martin Selmayr si udělali doslova, co chtěli. Velká většina kritiků z řad členských států nakonec mávla rukou a omezené kvóty schválila. Koneckonců, na základě nich se rozdělilo jen velmi malé množství uprchlíků. Češi či Maďaři ale kvóty pojali jako fatální ohrožení své bezpečnosti a identity.

V této vřavě zaniklo, že česká vláda jinak měla na řadu aspektů migrační krize zcela racionální pohled. Správná byla například česká priorita, že nejdřív je potřeba zamezit tomu, aby do Evropy přicházel do slova a do písmene, kdo chtěl. Jenže Česku a ostatním zemím visegrádské čtyřky, i když v tomto měly pravdu, nikdo moc nenaslouchal. Do značné míry si za to mohly samy. Pomiňme Viktora Orbána a zdůrazněme, jak špatně Češi o migraci vyjednávali. Ministr vnitra Milan Chovanec v Bruselu, když už tam přijel, dokázal jen bouchat do stolu a říkat stereotypní ne. Nenamáhal se přijít s nějakým kompromisem, který by Česko dostal z izolace − a tím by zvětšil český vyjednávací kapitál a zvýšil pravděpodobnost, že vláda prosadí to, co chtěla.