Evropa potřebuje stabilní Turecko kvůli migraci a boji s terorismem. Proto jí Erdogan nevadí

Dlouholetá turecká známá autora těchto řádků nemá ráda prezidenta Recepa Erdogana a podporuje opozici. V nedělních prezidentských a parlamentních volbách pracovala ve městě nedaleko Istanbulu jako členka volební komise. Před hlasováním na dotaz, zda se mohou potvrdit průzkumy a Erdogan může mít tentokrát problémy zvítězit, odpověděla: "Nevěř tomu. Není žádná naděje, určitě vyhraje prezidenta i parlament."

Věděla, o čem mluví. Recep Erdogan bude znovu prezidentem, dostal už v prvním kole přes 52 procent hlasů. Jeho Strana spravedlnosti a rozvoje v parlamentních volbách získala přes 42 procent a s nacionalisty bude mít většinu. Erdoganovi tak jeho plán dokonale vyšel. Nejprve si nechal v referendu loni schválit prezidentský systém, teď si ho bude sám zavádět.

Turecko tak zruší premiérskou funkci. Erdogan jako prezident povede vládu, může jmenovat a odvolávat ministry, stejně tak soudce. Vzhledem k parlamentní většině soustředí všechnu moc ve svých rukách. Včetně armády, v níž má prezident po neúspěšném pokusu o převrat v roce 2016 a následných čistkách nyní oporu.

"Nezastavíme se, dokud nedostaneme Turecko mezi deset největších ekonomik světa. Zachránili jsme ho od pučistů, politických a ekonomických nájemných střelců, pouličních gangů a teroristických organizací," prohlásil Erdogan ke svým příznivcům. Opozici nazval "nepřáteli demokracie".

Evropa chce po Turecku především stabilitu a pokračování dohody o zastavování uprchlíků na západním tureckém pobřeží. Kritika za autoritářství a nedodržování lidských práv směrem k Ankaře zaznívá ale z Bruselu a od vlád hlavních členských zemí EU minimálně. S Erdoganem Evropská unie dohodu o uprchlících vyjednala a podepsala. Ví tak i dál, s kým jedná. Turecký prezident sice na některé evropské politiky a země útočí ostrými slovními výpady, ale i on Evropu ekonomicky potřebuje. Turecko je na obchodní výměně s EU závislé, ekonomický růst je hlavní chloubou Erdoganovy kariéry premiéra a později prezidenta od roku 2002.

Vzájemná potřeba je patrná i na prvních povolebních reakcích. Z prohlášení Evropské komise čiší určitá úleva z toho, že Turecko nečeká politická nestabilita a povolební pat. "Doufáme, že Turecko pod dalším vedením prezidenta Erdogana zůstane partnerem Evropské unie při řešení společných problémů, jako jsou migrace, bezpečnost, regionální stabilita a boj proti terorismu," uvedla v prohlášení Evropská komise.

Erdogan doma výrazně polarizuje 81 milionů obyvatel. Někteří voliči v něm vidí stabilitu a tvrdí, že Turecko potřebuje vládu pevné ruky. Dokládají to hospodářským vzestupem posledních dvou desetiletí. Jiní jeho plán přechodu na prezidentský systém a posílení pravomocí prezidenta odmítají jako nástup diktatury.

Ačkoliv investoři před volbami dávali najevo obavy z toho, že Erdogan zásadně odmítá zvyšování úrokových sazeb a chce větší kontrolu nad centrální bankou, na jasný výsledek voleb reagovaly trhy pozitivně. Turecká lira posílila o tři procenta vůči dolaru. Přitom za prvních pět měsíců letošního roku ztratila vůči americké měně postupně sedmnáct procent své hodnoty.