Příliš slabý pískot na Andreje Babiše

Na všesokolském sletu se pískalo na Andreje Babiše a jeho političtí odpůrci z toho měli druhé Vánoce. "Je suis Sokol, i když jsem Orel," tweetoval Miroslav Kalousek. "Jsem rád, že všechny si za koblihu koupit nejde," psal Marian Jurečka. A další si přisazovali. Jako by se mnozí těšili, že teď už snad konečně Babišova bublina rupne.

Jenže, jak se říká, přání otcem myšlenky. Zaprvé − kde jinde by se měl dočkat pískotu bývalý komunistický nomenklaturní kádr, agent StB, který pouští poprvé od listopadu 1989 k podílu na moci komunisty, když ne na sletu sokolů, kteří mají s bolševismem jen ty nejhorší zkušenosti? Sokolský slet byl pro Babiše z definice (a po zásluze) nepřátelským prostředím, jeho atmosféra ale vůbec neodrážela celkové naladění společnosti. A za druhé − ani na stadionu v pražském Edenu nebyl pískot zdaleka tak silný, jak se z následných reakcí na sociálních sítích zdálo. Našli se i tací, kteří Babišovi ze slušnosti vlažně tleskali.

Je to vlastně přesně naopak, než si někteří Babišovi odpůrci myslí. Na sletu to nebyl začátek konce Andreje Babiše, byl to spíš test, co si může dovolit. A Babiš jím prošel vcelku úspěšně. To, že si vůbec troufl na sokolský slet a stadion při vyslovení jeho jména nespadl v bouři nevole, ukazuje, že zatím opravdu neprohrává.

Test Velehradem

Podobným testem byla i tradiční cyrilometodějská pouť na Velehradě. Andrej Babiš tam, coby prosazovatel zdanění církevních restitucí, tedy fakticky osekání náhrad za majetek ukradený komunisty, poslal zdravici. V ní poměrně drze píše, že si "věřících upřímně váží a v jejich společenství se cítí velmi dobře". A dodává, že věří, že "pokora je cesta ke skutečnému lidství". Od celoživotního byznysově-politického žraloka, jehož neformálním heslem je "kúpiť, lebo zničit", zní něco takového opravdu neuvěřitelně. Reakce? Maximálním projevem nevole, které se Babišovi na Velehradě za pokrytectví kombinované s výsměchem dostalo, bylo tiché postranní brblání.