Letadla mezi elektřinou a vesmírem. Konstruktéři se soustředí na nový druh paliva a zkrácení doby letu

Kdyby nějaký cestovatel časem dorazil z roku 1968 na dnešní letiště, uviděl by spoustu novot − jen letadla by mu připadala stejná jako v jeho době, říká Miquel Ros, technologický komentátor CNN. Evoluční biolog by na to opáčil, že pokud něco vypadá už více než půl století stejně, znamená to, že jako druh se to osvědčilo. Vyvíjelo by se to dál, jen pokud se změní podmínky − jenže k tomu právě v letectví dochází: budoucnost fosilních paliv je nejistá, provoz proudových motorů hlučný a ekologicky problematický, cestujících rychle přibývá a chtějí na dlouhých tratích létat rychleji.

Úsilí konstruktérů o vylepšení letadel jde několika směry: především se snaží najít nový pohon a zlevnit výrobu i provoz strojů. Nechybí ale ani projekty revolučních konstrukcí, které se dnešním letadlům vůbec nepodobají.

V současnosti největší dopravní letadlo Airbus A380 spotřebuje zhruba 14 tisíc kilogramů paliva na sto kilometrů, což je jistě hodně, ale ekonomicky to ospravedlňuje počet platících cestujících na jeho dvou palubách − může jich být až 853. Nic to ale nemění na skutečnosti, že na dlouhých trasách představují výdaje za palivo kolem 50 procent provozních nákladů.

Letecké společnosti proto touží po co nejnižší spotřebě a výrobci letadel se jim to snaží splnit. Většinou jdou cestou "mírného pokroku v mezích zákona", protože vyvíjet nový typ úplně od začátku stojí desítky miliard dolarů. Takže třeba i Boeing 787 Dreamliner, který poprvé vzlétl před devíti lety, laik od starších strojů nejspíš nerozezná. Většina inovací se ukrývá uvnitř (třeba náhrada kovových prvků konstrukce, změny na křídle a podobně), i tak ale vývoj stál 32 miliard dolarů.