Koho vozí sportovní mašina na peníze

Při špičkovém sportovním výkonu jde o srdce, ideály a peníze. Kdybychom měli sestavit pořadí podle toho, o čem v posledních letech nejvíc hovoří vrcholoví sportovní funkcionáři v Česku, peníze by vyhrály s výraznou převahou. Teď ještě kolik komu dát, aby srdce zůstalo planoucí a ideály nevzaly za své. Konec kariéry rychlobruslařky Karolíny Erbanové a nesrovnalosti kolem reprezentační smlouvy lyžařky a snowboardistky Ester Ledecké, dvou medailistek z letošní olympiády, jsou ukázkami hospodaření českého sportu. S penězi i talentem.

Projekt Praha olympijská (stál 70, možná až 100 milionů korun) neměl podporu kvůli obecnému přesvědčení, že si z něj skupina politiků, státních úředníků a sportovních bafuňářů nakrade. Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval je ho ale ochoten obhajovat i deset let poté, co se zavřel krám.

Jak to souvisí s Erbanovou a Ledeckou? Obě potřebují k závodění peníze. První jich nemá dost a druhá zase moc, ale svých, ne erárních. Jejich přínos sportu i vlasti lze kupeckými počty i vyčíslit, ale prachy na dřevo to nejsou a obě se propojují s cizinou. Český činovník nechá jednu padnout a druhou aspoň pozlobí.

V únoru 2012 stanul Miroslav Jansta v čele České unie sportu a začal úspěšně lobbovat za zvyšování státního příspěvku na sport. Podívejte se, jak srdnatě se Češi bijí s bohatší konkurencí, jak si musí pomáhat ideály, aby se jí vyrovnali…

Bohužel, peníze šly za sportovci i cestami křivými. Loni byl zatčen šéf fotbalu (a místopředseda ČOV) Miroslav Pelta, mezi obviněnými z manipulace s dotacemi na sport jsou státní úředníci i Jansta. Soud dosud nebyl, jenže lidé Peltovým slovům z odposlechů "ty už víš, kudy běží zajíc" rozumí i bez soudu.