Esej Lukáše Kovandy: Jak zkrotit nerovnost

Nůžky nerovnosti se ve vyspělém světě stále více rozevírají. Je populární z toho vinit "trh" a prosazovat další regulace, které by je přivřely. Ve skutečnosti to jsou ale právě státní regulace, které v Evropě nerovnost v její dnešní podobě způsobily. Budoucnost nemusí být tak ponurá a tak "nerovná", pokud pokročíme v liberalizaci a deregulaci zejména nemovitostního trhu.

Amazon se tento týden stal druhou firmou historie, jejíž tržní hodnota překonala bilion dolarů. Jeho zakladatel a šéf Jeff Bezos je ztělesněním "amerického snu", ale pro mnohé též ponuré budoucnosti. Budoucnosti, v níž pár jedinců ovládá astronomický majetek, kdežto miliony ostatních pro ně za "pár drobných" vše oddřou. Třeba novodobou "otročinou" v amazonských skladech.

V době, kdy se Bezos stal v polovině července nejbohatším člověkem moderních dějin, bohatl rychlostí 243 milionů korun každou hodinu. Takovou sumu by hypoteticky vydělal průměrný zaměstnanec českého Amazonu za nějakých 615 let, pokud by tedy byl ochoten pracovat i o víkendech. Jestliže by Bezos i v dalších měsících rozhojňoval svůj majetek tempem letošního prvního pololetí, mohl by si už v roce 2020 koupit veškerou roční produkci zboží a služeb na území České republiky. Posledním člověkem, který si mohl něco takového dovolit, byl v roce 1999 Bill Gates, spoluzakladatel Microsoftu. Tehdy ale Česká republika vykazovala nominálně zhruba trojnásobně slabší ekonomický výkon než dnes (náš hrubý domácí produkt podle dat Mezinárodního měnového fondu v roce 1999 činil 65 miliard dolarů, kdežto dnes v běžných cenách představuje 213 miliard dolarů). A Gatesovo jmění bylo tehdy navíc notně nafouknuté internetovou bublinou − po jejím prasknutí se v dalších letech propadlo i na méně než polovinu.

Boháč nás sdírá z kůže…

Dramatické bohatnutí několika "vyvolených" až na úroveň celoročního výkonu ekonomicky poměrně vyspělých zemí se přitom podílí na zvyšování napětí ve společnosti. Právě v době, kdy média v červenci pasovala Bezose na nejzámožnějšího člověka moderní historie, bouřili se amazonští odboráři ve Španělsku, Polsku či Německu. Že prý je boháč Bezos sdírá z kůže, neposkytuje jim uspokojivé podmínky pro fyzicky i duševně náročnou práci.

Protesty a stávky zaměstnanců Amazonu tak zapadají do narativu, který je v současnosti hojně rozšířený a populární. Ve větší či menší míře jej tlumočí západní média i nemalá část akademické sféry, ohánějí se jím i mnozí politici. Podle tohoto výkladu dochází v hospodářsky vyspělém světě někdy od 80. let, tedy od doby nástupu takzvaného "neoliberalismu" (mlhavě definovaný pojem, za nějž si různí lidé dosazují různé věci), k poklesu podílu objemu mezd pracujících na přidané hodnotě té či oné ekonomiky. V důsledku toho citelně roste nerovnost ve společnosti. Na jedné straně několik závratně bohatnoucích "Bezosů", na straně druhé miliony stále zřetelněji (relativně) chudnoucích pracujících.

Z povrchního pohledu na data za hospodářsky nejvyspělejší země se zdá, že takový výklad je pravdivý. Podíl objemu mezd na přidané hodnotě vyspělých ekonomik v souhrnu v posledních desetiletích vskutku klesá. Zato další část pomyslného koláče − podíl objemu zisků, které plynou vlastníkům − naopak roste. Jenže to platí, jen pokud zahrneme do statistiky firemních a korporátních zisků také profit ze sektoru nemovitostí. Jakmile jej ze sledování vypustíme, situace se náhle rapidně mění. S výjimkou USA pak totiž v ekonomicky vyspělém světě k žádnému poklesu podílu mezd nedochází. Je dnes zhruba tam, kde byl počátkem 70. let nebo v první polovině 80. let, jak dokládá ve své studii z roku 2017 ekonom Germán Gutiérrez z Newyorské univerzity.

Vypuštění realitního sektoru přitom dává smysl. A to proto, že většina vysvětlení klesajícího podílu mezd − včetně těch, která jsou užívána rámci zmíněného populárního výkladu − se týká právě jen sektorů, jež nezahrnují ten realitní.

Jedno z vysvětlení spočívá třeba ve vzniku trhů, na nichž "vítěz bere (takřka) vše". Za "vítěze" lze dosadit třeba právě Amazon nebo také Google, Apple či Facebook. A proč technologické kolosy dneška takto vítězí na celé čáře? Například kvůli síťovému efektu, umocněnému globalizací, z něhož technologické firmy dneška pohádkově těží. Zkrátka a dobře, většina teorií vysvětlujících pokles podílu mezd vychází z předpokladu razantní technologické změny. Jenže v segmentu nemovitostí hraje technologická změna malou roli, pokud vůbec nějakou. Přidaná hodnota v realitním segmentu primárně pramení z rostoucích cen nemovitostí, nikoli z nové technologie. Pokud tedy pokles podílu mezd plyne z technologické změny či třeba také z globalizace, měl by být rozhodně patrný i po vypuštění nemovitostního segmentu. Jenže není.