Práce na reformě penzí nelituji, teď už ale prosadit nepůjde, říká bývalý šéf důchodové komise a nyní ředitel ČSOB Pojišťovny Vladimír Bezděk

V letech 2005 a pak 2010 vedl dvě komise, které připravovaly reformu důchodového systému v Česku. Na základě navržených a nakonec i vládou Petra Nečase schválených změn si měli lidé na penzi více spořit v době své aktivní kariéry v rámci takzvaného druhého pilíře. Reformu ale nakonec o rok později zrušil kabinet Bohuslava Sobotka s odůvodněním, že druhý pilíř je pro většinu občanů nevýhodný. Po Vladimíru Bezděkovi byly pojmenovány obě odborné komise, které změny připravily.

Své práce v nich rozhodně nelituje. Myslí si ale, že za současného naladění společnosti už není možné penzijní systém opravdu reformovat. Dnes pracuje Vladimír Bezděk jako generální ředitel ČSOB Pojišťovny.

HN: Co se vám vybaví, když se řekne penzijní reforma? Dvě komise, které ji připravovaly, byly pojmenované po vás.

Zaprvé se mi vybaví, že penzijní reforma v Česku je něco jako yetti. Všichni o něm mluví, ale nikdo ho ještě neviděl. Druhá věc je, že v jisté fázi tomu už moje jméno nikdo neodpáře. Třetí, co se mi vybaví, je, že ničeho nelituji. Zejména necelý rok, po který pracovala první komise v letech 2004 až 2005, byl strašně zajímavý a mimořádné náročný. Byl jsem o 14 let mladší a měl jsem méně zkušeností. To zvyšovalo můj pocit z toho, o jak náročný úkol jde. Tehdy jsem si ale ověřil, že platí ono stokrát zmiňované heslo, že co vás nezabije, to vás posílí. Chvilkami jsem byl blízko k tomu, aby mě to zavalilo, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Měl jsem kolem sebe skvělé lidi, a když se na to podívám zpětně, tak mě to hrozně posílilo a spoustu věcí mi to dalo.

HN: Jaký pocit máte z toho, že se nepodařilo ani jednu variantu prosadit?

Samozřejmě mě strašně mrzí, že se nepodařilo prosadit řešení, které by mělo šanci být společností tolerované delší dobu a mohlo se nějak reálně zavést. A teď vůbec neříkám, že musíme jít jednou nebo druhou cestou. (Reforma na základě Bezděkových doporučení měla vést lidi, aby si více soukromě spořili na stáří, pozn. red.) Nemohu se ubránit dojmu, že určité okno příležitosti už se nám v Česku prostě zavřelo. Do určité míry tady ještě před pár lety bylo, a to v letech 2012 až 2013. Tam se zhruba to okno přizavíralo.

HN: Okno příležitosti? Co tím máte na mysli?

Jde o několik rovin. Zaprvé tu demografickou. To jsou tikající hodiny, které jsou z devadesáti pěti procent nalajnované a jasné. Mám na mysli ale i nějakou společensko-psychologickou rovinu. Tu nejde na rozdíl od té demografické změřit, ale zhruba před pěti až šesti lety jsem měl pocit, že zde ještě byla vůle společnosti dát toto téma nad nějakou pomyslnou čáru ponoru. Dát ji vedle dvou, tří, čtyř dalších témat do nějakého středu pozornosti a něco pro to udělat. Zatímco ale demografie běží a rok od roku je to víc a víc zavřené, ta druhá stránka utrpěla zrušením Nečasovy penzijní reformy po roce 2013. A znovu nechávám stranou obsah. Ten manévr sám o sobě podle mého názoru ve společnosti zcela podkopal důvěru v jakoukoliv další systémovější, a nikoliv parametrickou úpravu toho, čemu říkáme důchodový systém. Ta důvěra je podle mě pryč, protože kdyby se někdo opět pokusil systém reformovat, osm lidí z deseti si řekne, že to nemá smysl, protože se reforma za dva až tři roky zase zruší.

HN: Přejděme teď k vaší aktuální funkci ve vedení pojišťovny ČSOB. Váš finanční dům hodně sází na takzvané bankopojištění. Co to znamená?

Existují dva úhly pohledu. Ten povrchový je spolupráce v oblasti distribuce mezi bankovní či finanční skupinou na jedné straně a pojišťovnou na straně druhé. Jádro bankopojištění ale spočívá v tom, že díky spolupráci obou částí klientovi dokážeme v oblasti pojištění nabídnout služby za cenu, kterou jinde nedostane. Všechno samozřejmě musí být v souladu se zákonem k GDPR a marketingovým souhlasem, ale když o klientovi budeme společně v rámci skupiny vědět víc, jsme schopni lépe identifikovat jeho skutečnou rizikovost. Až 70 či 80 procentům klientů pak dokážeme nabídnout nižší cenu. Deset či dvacet procent klientů pro nás zase možná ale nebude zajímavých, protože mají rizikovost vyšší. Banka ale koneckonců také nedá úvěr všem za stejných podmínek.

HN: Můžete říci nějaký příklad?

Už v polovině roku 2015 jsme zavedli takzvaný bankopojišťovací scoring a použili ho v povinném ručení. Na základě analýzy velkých dat jsme našli několik typů proměnných, které vyplývají z toho, jak u nás klienti zachází se svým osobním účtem, a které statisticky vzato ovlivňují škodovost v povinném ručení. Použili jsme je tedy jako doplněk vedle standardní segmentace, rozdělení klientů do skupin. Zhruba u poloviny klien­tů zasvítí tento parametr zeleně, a oni tak k základní ceně povinného ručení dostanou ještě dodatečnou slevu.