Na záchranu před vedrem už moc času nezbývá, příští desetiletí přinesou problémy hraničící s katastrofami

Přední odborníci na klimatické změny ve zprávě, kterou tento týden zveřejnila OSN, naléhavě varují, že lidstvu zbývá už jen několik desítek let na to, aby zpomalilo globální oteplování, jinak bude čelit katastrofálním následkům. Je situace skutečně tak vážná?

Před třemi lety uzavřelo v Paříži sto devadesát států celého světa dohodu o klimatu, v níž se praví: "Společným cílem je udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí."

Účastníci pařížské konference poté na nátlak některých, zejména menších ostrovních států vyzvali členy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), aby vypracovali studii, jak do konce století udržet globální oteplení pod 1,5°C. To je podle vědců maximální hranice, jejíž překročení přinese devastující sucha, záplavy a s nimi spojený růst chudoby a migrace.

Nyní, po třech letech, odborníci IPCC opět konstatují, že bude-li teplota dál růst dosavadním tempem, dostane se za osmdesát let na průměr o tři stupně vyšší než nyní. Navíc jejich zpráva ukazuje, jak velké následky by mělo překročení hranice 1,5°C o pouhou polovinu stupně.

Panel je složen z expertů jmenovaných jednotlivými vládami, kteří shromažďují údaje z celého světa, analyzují je a vydávají souhrnné zprávy. Ty procházejí důkladným schvalovacím procesem, kterého se účastní všechny státy OSN. Nelze je podezírat z ideologické podjatosti už proto, že by v žádném případě neprošly náročnou revizí všech zúčastněných zemí.

Globální oteplování je způsobeno zvýšením skleníkového efektu zemské atmosféry. Díky tomuto blahodárnému přírodnímu jevu je teplota na zemském povrchu přibližně o 30°C vyšší ve srovnání s hypotetickým stavem, kdyby neexistoval. Je způsoben tím, že některé složky ovzduší, jež nazýváme skleníkovými plyny, zachycují teplo vyzařované zemským povrchem, vracejí ho zpět a tím se zemský povrch otepluje.