Nevyřčená očekávání mohou zhatit sebelepší plán předání firmy

Každý z nás ten příběh zná už od dětství. Hloupý Honza vyhraje souboj s devítihlavým drakem a za odměnu dostane princeznu za ženu a království k tomu. Starý král se odebere na zasloužený odpočinek a jeho nástupci vládnou království až dodnes. Předání království sice předchází boj s drakem, ale dál už jde vše hladce. Tolik k popisu nástupnictví v pohádkách. A jaká je realita? Pro většinu českých rodinných firem je proces nástupnictví opravdu bojem s devítihlavým drakem.

Nástupnický boom v rodinném podnikání v Česku plyne z demografických faktů. První generace porevolučních podnikatelů dosahuje důchodového věku a snaží se najít způsob, jak předat kormidlo další generaci. Majitelé firem se tak dostávají do značně nekomfortní situace, protože ve svém oboru mohou být sebeúspěšnějšími šampiony, ale předání firmy je pro ně nová disciplína. I takový závod je však možné vyhrát a firmu bezpečně a efektivně předat.

Plán nástupnictví nepodceňte

Neexistuje obecně platný návod, jak na to. Existují však zásady, které je vhodné mít na paměti při jakémkoliv nástupnickém plánování. Předně by se mělo počítat jak s předáním firmy v důsledku plánovaných událostí, jako je například odchod do důchodu, tak i s možným přechodem na nástupce v důsledku událostí neplánovaných. V této souvislosti se v anglofonní literatuře zmiňují takzvané situace tří D (death/smrt, divorce/rozvod, disability/invalidita), které spouštějí neplánovaný přechod a mohou vést až k paralýze chodu společnosti (například úmrtí jediného společníka, který je zároveň jednatelem). Vzhledem k tomu, že neplánované události se obtížně předjímají, není na první úvahy o nastavení plánu nástupnictví nikdy dost brzo a řešení nemusí být nutně právně komplikované. V těchto situacích mohou dobře posloužit i standardní instrumenty dědického práva.

Plánovací fázi, v rámci níž se v rodině diskutuje o způsobu předání a rolích jednotlivých členů, není radno podcenit. Zahraniční zkušenost říká, že tato fáze je často delší než fáze realizační a v rozvětvenějších rodinách může trvat i několik let. Klíčová je pak shoda mezi všemi zúčastněnými, protože nevyřčená očekávání nebo výhrady mohou zhatit sebelepší plán. V této fázi je také správný čas vyhodnotit, zda mají kandidáti nástupnictví pro tuto roli potřebnou motivaci a kvalifikaci. Plán nástupnictví by měl zohlednit vlastnickou i manažerskou rovinu. Výsledkem těchto úvah může být, že někteří z nástupců se stanou pouze vlastníky, zatímco jiní i manažery předávané společnosti. Vlastník však může dojít i k poznání, že předání společnosti další generaci nebude vůbec možné.

Zbavte se dogmat

K diskusi o právních a daňových aspektech předání majetku musí docházet především na počátku a ke konci nástupnického plánování. Na počátku celého procesu umožní základní znalost právních instrumentů vhodných k předání rodinného majetku a jejich daňových dopadů vytyčit mantinely, v rámci kterých se bude následné řešení pohybovat. Bylo by nesmyslné, pokud by rodina vymyslela řešení, které by bylo právně nerealizovatelné nebo daňově zcela ne­efektivní. Na druhém konci procesu pomohou právník a daňový poradce s finální formalizací zvolené struktury a její implementací.

K problematice nástupnictví je dobré přistupovat s otevřenou hlavou a žádné z potenciálních řešení nevnímat jako dogma. Ze zahraniční zkušenosti víme, že generační předání rodinných firem se může realizovat zcela odlišnými způsoby. Na jedné straně existují firmy, jež přecházejí vždy na jednoho nástupce, který musí vyplatit své sourozence. Naproti tomu jsou firmy, na kterých se vlastnicky podílí mnoho rodinných příslušníků, ale na jejich managementu již pouze někteří z nich. Zvážit lze též varianty plného či částečného předání mimo rodinu, jako je například odprodej managementu, vstup strategického investora či prodej jiné rodinné firmě.

První předání rodinné firmy na nástupnickou generaci může být též vhodným okamžikem pro úvahy o kontinuitě majetku v dlouhodobé perspektivě. Už i v českém prostředí se objevují pokusy o formalizaci rodinných ústav, které sice nemají právní závaznost, ale poskytují dalším generacím přehled o hodnotách a záměrech generace zakladatelů.

Během přípravy plánu nástupnictví není dobré podcenit roli externích poradců, kteří mohou působit jako katalyzátor diskuse mezi rodinnými příslušníky i technický garant právní a daňové stránky přijatého řešení.

Vhodně strukturujte majetek

U rodin, které disponují větším a diverzifikovanějším majetkem (například několik společností, reality, hodnotnější movitosti), je na místě zvážit strukturování majetku ještě před jeho předáním. Vhodným instrumentem může být holdingová struktura, která je prvním krokem k ochraně rodinného majetku do ní vloženého. Realizace holdingu zpravidla probíhá v několika krocích, které mohou zahrnovat transfery majetku mezi jednotlivými osobami, různé formy korporátních přeměn a smluvní nastavení vztahů v cílové struktuře. Správně nastavená holdingová struktura by měla být ideálně daňově neutrální, avšak nejde o instrument daňového plánování. S ohledem na komplexnost procesu je nezbytná konzultace se zkušeným právníkem a daňovým poradcem.

U větších či organizačně složitějších společností může být už v úvodu realizace zvoleného řešení nástupnictví užitečné provést revizi vnitřního uspořádání a procesů. To může přinést například zvýšení efektivity fungování, a tím i hodnoty společnosti, nebo nastavení struktury jejího vedení tak, aby v něm byla připravena pozice pro odcházející generaci (například formou zastoupení v dozorových orgánech). Při nastavování vztahů mezi jednotlivými orgány ve společnosti nelze opominout, že určité kompetence jim stanoví korporátní právo.

Když je majetek strukturován, přichází správný čas na samotné předání. To zpravidla není realizováno jednorázově, ale jako řízený proces s řadou kroků. Je vhodné je formalizovat a sledovat jejich splnění.

Neupínejte se k právně komplikovaným řešením

České právní prostředí je pro plánování nástupnictví a mezigenerační předání rodinného majetku příznivé. Současná soukromoprávní úprava je dostatečně flexibilní a základní právní instrumenty, které se pro předání využívají, jsou efektivní, bezpečné, většinou i daňově příznivé. K dispozici je široká škála právních řešení zahrnujících relativně přímočaré soukromoprávní instrumenty, jako jsou darovací či kupní smlouva nebo instituty dědického práva, ale i sofistikovanější řešení jako svěřenský fond či rodinná nadace. Vyloučeno není ani využití zahraničních instrumentů (nejčastěji trustů a nadací).

V praxi se setkáváme s tím, že se vlastníci upínají k právně komplikovaným řešením. Přitom situaci může vyřešit prosté darování v kombinaci s vhodně zvolenými instrumenty dědického práva. Zároveň jde o prověřená a předvídatelná řešení, která jsou daňově velmi efektivní, jelikož darování a dědictví u nás momentálně nepodléhá zdanění. Dají se tak realizovat s poměrně nízkými transakčními náklady.

Sofistikovaněji probíhá zajištění kontinuity majetku přes svěřenský fond, nadaci, nadační fond nebo trust. Zde dochází k vyčlenění majetku nebo jeho části a jeho předání do správy třetí osoby, která majetek spravuje ve prospěch takzvaných obmyšlených osob neboli beneficientů. Zakladatel musí být připraven na to, že se vzdává vlastnictví k vkládanému majetku, který nadále právně není jeho. Použití těchto instrumentů s sebou nese náklady na založení a správu, ale pravděpodobně též zvýšené daňové náklady. Jejich využití je proto vhodné v komplexnějších situacích (rozvětvená rodina a podobně).

Další komplikací při nastavování nástupnické struktury může být mezinárodní prvek, přítomný například v důsledku alokace majetku či příjmů v zahraničí, popřípadě v důsledku cizího daňového rezidentství zainteresovaných osob.