Jak vyrobit bezdomovce za stovky miliard korun

Umíte si představit, že v průběhu posledních dvaceti let utrácíte zcela plánovitě a řízeně miliardu každý měsíc a najednou zjistíte, že nemáte tušení, co se s těmi všemi penězi stalo, a pokud náhodou ano, tak se jen při pomyšlení na to červenáte až za ušima?

Českému státu se ale přesně tohle stalo. Dvě stě třicet dva miliard korun investoval do podpory bydlení. A výsledek? Počet vyloučených lokalit a počet lidí, kteří v nich žijí, raketově roste. V ubytovnách žije zhruba dvacet tisíc dětí, které nemají šanci zapadnout do "normálního světa" a které se kvůli otřesným podmínkám, ve kterých žijí, nemohou normálně učit a rozvíjet. A tedy následně i vydělávat. Češi, kteří pocházejí z chudé rodiny, jsou chudobou ohroženi až třikrát častěji než ti, jejichž rodina problémy neměla. Jestliže se v průměru nějaká forma chudoby týká 22 procent mladých lidí do třiceti let, u potomků z vyloučených lokalit se dotýká i přes výbornou ekonomickou situaci většiny. Chudoba se dědí a drží se jak klíště dalších generací.

S ohledem na reálný výsledek podpory sociálního bydlení se nelze divit, že se zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o tomto procesu vyjadřuje značně nelichotivě. Přitom když se člověk podívá na průběžné zprávy o plnění opatření Strategie sociálního začleňování na roky 2014−2020, zdá se, že je všechno v pořádku. Opatření se plní, školení a workshopy probíhají, definují se nepříznivé sociálních jevy, vznikají národní akční plány a moderní přístupy a postupy se implementují do praxe tak usilovně, až se ze všech kouří. Proces prostě teoreticky funguje naprosto skvěle a realita by jej rozhodně neměla žádným způsobem narušovat.

Zpátky na zem.