Vražda novináře Kuciaka a jeho přítelkyně vyvolala protesty srovnatelné se sametovou revolucí. Slovenská společnost je činem dodnes šokovaná

Minulý měsíc si Češi připomněli 50. výročí sebeupálení Jana Palacha. Uctili ho i mnozí Slováci, kteří zažili sovětskou okupaci a následnou "normalizaci" jako občané společného státu. Mnohem více emocí než Palachův čin však na Slovensku vyvolává vzpomínka na jinou tragickou událost, od níž v těchto dnech uplynul teprve rok.

Vražda mladého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové je pro Slováky i s ročním odstupem stále velmi přítomná. "Z vraždy Jána a Martiny jsem pořád ještě v šoku. Za poslední rok asi nebyl den, kdy bych na ni aspoň na chvíli nepomyslel," říká reportér slovenského Denníku N Miro Kern, který s Kuciakem dříve spolupracoval. Okamžik, kdy se dozvěděl o tom, že zavraždili právě Kuciaka a jeho přítelkyni, si vybavuje do podrobností. Kolegyni Monice Tódové, která má dobré informace z bezpečnostních kruhů, to zavolal její zdroj po osmé ráno. "Oba jsme se zhrozili, protože jsme Jána osobně znali. Já jsem s ním dělal například na kauze Panama Papers. Nebyli jsme přátelé a neměli jsme příležitost se poznat blíž, ale byl to velmi sympatický, milý, pracovitý a šikovný chlapík," vzpomíná Kern.

Desetitisíce lidí v ulicích

Stejně jako jeho, i mnohé další, kteří četli Kuciakovy články, napadlo při přemítání o motivech vraždy jedno jméno: Marián Kočner. Právě na vazby na tohoto podnikatele, který se pohyboval v prostředí organizovaného zločinu, ale i politiky, justice a tajných služeb, se Kuciak v redakci serveru Aktuality.sk dlouhodobě soustředil. Žádný jiný novinář se Kočnerovi tolik nevěnoval. A celkem úspěšně, Kuciak přinesl detaily z některých Kočnerových operací, například při machinacích se směnkami. Bylo také známé, že podnikatel necelý půlrok před vraždou novináři telefonicky vyhrožoval.

Ještě než se verze o Kočnerovi v pozadí vraždy začala naplňovat, prošlo Slovensko zkušeností, která se co do míry zapojení veřejnosti a dopadu na politiku dá srovnat snad jen se sametovou revolucí nebo s vypjatými okamžiky z doby autoritativního premiéra Vladimíra Mečiara v 90. letech. Tehdy Slovensko kvůli přešlapům proti demokracii dočasně vypadlo ze skupiny zemí mířících do Evropské unie a NATO.

Ulice nejen v Bratislavě, ale i v krajských, okresních a zahraničních městech loni v březnu několik týdnů plnily desetitisíce lidí. K protestům je nepřiměla jen samotná skutečnost, že zastřelili novináře v demokratickém státě, navíc členské zemi EU. Od začátku se hovořilo a psalo o tom, že vražda souvisela s Kuciakovým zaměřením na popisování styčných bodů mezi nejsilnější vládní stranou Směr a světem zločinu. Necelý týden po vraždě byl zveřejněn poslední Kuciakův článek, který odhalil, že asistentka premiéra a šéfa Směru Roberta Fica měla osobní vazby s italskými podnikateli působícími na východním Slovensku a podezřelými z napojení na proslulou mafiánskou organizaci 'Ndrangheta.