Základem firemní komunikace je jednoduchost sdělení, neformální promluva a spolupráce, říkají odborníci

Firemní nástěnky plní plakáty lákající na novou zaměstnaneckou snídani i filmový maraton. Každou středu do hromadné pošty přistane nový newsletter. Sem tam spadne do spamu či zůstává nepovšimnut. Na firemních časopisech se kupí prach. Výše zmíněné komunikační nástroje tvořily po mnoho let základní stavební kameny, na kterých firmy budovaly principy své interní komunikace. Způsoby, jak promluvit ke svým zaměstnancům, ale stále více ovlivňují trendy jako digitalizace či agilní řízení, tedy práce v malých týmech, které se věnují samostatným projektům. Nutná je jednoduchost sdělení i neformální rozmluva a spolupráce. I přesto značná část českých firem "zamrzla" u tradičních způsobů komunikace a nové trendy si osvojuje velice pomalu.

"Společnosti si neuvědomují, co je skutečně pro zaměstnance důležité a zajímavé. Vede to k tomu, že komunikují věci nejasně, bez zřejmé přidané hodnoty. Zaměstnanci jsou potom ke komunikaci slepí. Ale rozhodně informace i zapojení potřebují," vysvětluje zakladatel Institutu interní komunikace a pedagog Tomáš Poucha.

Správné nastavení předávání informací ve firmě podle něj spočívá ve třech krocích. Základ tvoří vyjasnění rolí, očekávání a úkolů, které má v dané společnosti komunikace splňovat. Stejně tak je důležité pochopit potřeby zaměstnanců. "Teprve ve třetím kroku se díváme na jednotlivé komunikační kanály, které nám pomohou všechna tato zadání splnit," dodává Poucha. Pro dlouhodobé efektivní fungování předávání informací ve firmě je nutné, aby se do komunikačního procesu zapojili všichni zaměstnanci. Dopomoci jim k tomu může zejména jejich nadřízený či manažer.

"Manažer je nejvlivnější, ale také nejsložitější komunikační 'nástroj'. Abychom ho přesvědčili, musíme být srozumitelní, věcní, musí být jasný reálný přínos toho, co děláme a co chceme. To je samozřejmě velmi náročné, interní komunikace by tomu měla v principu pomáhat," komentuje Poucha.