Není špatné počasí, jen špatné oblečení

Ekonom snažící se na základě své kumulované zkušenosti alespoň rámcově předvídat, co nás v nadcházejícím období čeká, to dnes věru nemá lehké.

Snazší to má snad ten, kdo si budoucnost ohraničil koncem letošního roku; tam se zdá, že nynější nakupení mráčků na ekonomické obloze ještě nebude postačovat k tomu, abychom zažili pořádnou krizovou sprchu, neřkuli bouři. A prognostik, který hledí do vzdálenějšího budoucna a jemuž jsou lokální přeháňky lhostejné, si také nenechá zkazit svůj obraz téměř příkladně konvergující české ekonomiky, která neomylně míří k tomu, aby někdy v průběhu příští dekády dosáhla onoho vysněného etalonu průměrné hodnoty HDP na obyvatele v EU, pokud možno jako první z teritoria střední a východní Evropy.

Ale co chudák ekonom, který má rád adrenalin a stanoví si laťku svého zkoumání zatraceně vysoko, maje svůj dalekohled zacílen kamsi na přelom dekád, spíše pak na počátek oné třetí. Pokud se věrně drží svého řemesla a disciplíny a nestal se popíračem hospodářského cyklu (k čemuž by mohlo nynější období dlouhé prosperity lacině svádět), naskytne se mu obraz notně zamračený, jenž by však měl mít současně dost daleko k hurikánu, s nímž se potkal naposledy před deseti lety (a kterému by stejně neutekl, i kdyby dělal, co chtěl; pozitivní příklad Polska budiž v tomto unikátní výjimkou v celém transatlantickém světě). Tento ekonom − střednědobý prognostik − zřejmě ve své vizi budoucnosti vidí zřetelné ekonomické zpomalení, snad i krátkodobý pokles, vyvolané primárně zvenčí, které v české kotlině mají převážně cyklický, podstatně méně pak strukturální charakter.

Po vzoru svého kolegy z oboru počasí a klimatu pak bude především řešit, jak se do nastalého ekonomického deště, případně bouřky obléci. Ví, že tato bouřka by neměla mít devastující dopady na jeho život, zdraví, majetek, ale současně si je vědom, že při nevhodném oblečení může on i jeho nepřipravení spoluobčané dosti nastydnout a nemusí být ani imunní před zánětem s dalšími komplikacemi. O to zrádnější v situaci, kdy se vše zdá být nekonečně růžové (jak ukazuje subjektivní teploměr ukazatele spotřebitelské důvěry). Jak se má na tuto bouřku připravit aktér, jehož teritoriem je česká ekonomika, která na tom je i v sestupné fázi přetrvávající prosperity stále velmi příznivě, bez závažných konstrukčních poruch a závad?