Na čínské investice drobnohled potřebujeme

Opravdovou vlajkovou loď, kterou by bylo možné se na ekonomickém poli náležitě chlubit, Čína v Česku dosud nemá. A to ani v době, kdy vstupujeme do sedmého roku mandátu prezidenta, který, bráno dle jeho kroků, cest a veřejných prohlášení, vyšší prioritu než posilovat česko-čínský (či spíše čínsko-český) byznys, nemá.

Česko v hledáčku velkých úspěšných firem z říše středu zatím příliš často nefiguruje. I proto, že je příliš malé. Může sloužit maximálně jako vstupní brána na trh Evropské unie. Například v bankovnictví a dalších odvětvích, kde je díky společné evropské legislativě český "pas" otvírající dveře i jinam nadmíru cenný.

O investování v Česku se tak dosud zajímala především druhá či třetí liga, a to často s jinými než primárně ekonomickými motivacemi. Vzestup a pád pofiderní šanghajské skupiny CEFC to ilustruje více než názorně. Při pohledu na její bilanci není přeháněním konstatovat, že největším úspěchem "sedmé největší čínské privátní firmy" v Česku byla akvizice řady bývalých špičkových českých politiků a získání záštity Hradu. To skrze dosazení jednoho z jejích šéfů do pozice poradce Miloše Zemana. Jeho ekonomický poradce a "náš dobrý přítel", jak říkal prezident, je už 13. měsíc za mřížemi, a tak se můžeme ptát, co našeho prezidenta do tak trapné situace dostalo. Jen naivita a neinformovanost?

Cílů obvykle spojovaných s přímými zahraničními investicemi v případě Číny každopádně dosaženo nebylo. Jsou snad nákupy prestižních nemovitostí zdrojem místního ekonomického růstu? Otevřeli Číňané svým tuzemským podnikům nejlidnatější trh světa? Přibylo díky nim dobře placených pracovních míst? Nebo se tuzemské podniky pod čínskými majiteli dostaly k modernímu know-how a inovacím, a proto budou v budoucnu víc prosperovat?