Esej Luďka Sekyry: Výzvy současného liberalismu: Řešení nerovnosti ve společnosti a rozdělení bohatství

Ve veřejném prostoru dnes neutuchají diskuse o krizi liberální demokracie, nástupu populismu či o charakteru svobody v autoritářských režimech aplikujících technologie způsobem, který připomíná Orwellovy ikonické dystopie. Tyto diskuse však mají kromě politické i důležitou akademickou dimenzi.

Na Harvardově univerzitě se v lednu konala konference věnovaná odkazu nejvýznamnějšího politického filozofa 20. století Johna Rawlse, pořádaná Edmond J. Safra Center for Ethics ve spolupráci s nadací Sekyra Foundation. Na seznamu účastníků byla ta největší jména morální a politické filozofie jako Danielle Allenová, Christine Korsgaardová, Thomas Scanlon (všichni Harvardova univerzita), Stephen Darwall (Yaleova univerzita), Samuel Scheffler, Jeremy Waldron (oba Newyorská univerzita), Partha Dasgupta (Cambridgeská univerzita) či Rainer Forst (Univerzita J. W. Goetheho ve Frankfurtu).

Cílem bylo ozřejmit, co jsou ve světle Rawlsovy teorie spravedlnosti a liberalismu nejpalčivější otázky současného diskurzu.

V roce 1971 John Rawls publikoval knihu Teorie spravedlnosti, která změnila směr politického myšlení v uplynulém století.

Rawlsova kritika utilitarismu a jeho návrat k tradici společenské smlouvy a ke Kantovu univerzalismu vyústily v originální transformaci morální doktríny v politickou koncepci spravedlnosti, jež dodnes zůstává nepřekonanou filozofickou reflexí liberální společnosti. Jeho úsilí vyvrcholilo v roce 1993 knihou Politický liberalismus, která je projevem snahy vymezit podmínky, za nichž je možné stabilní soužití v hodnotově pluralitní společnosti. To může podle Rawlse zaručit pouze "překrývající se konsenzus" (overlapping consensus). Ten je společným průsečíkem, bází koexistence jinak rozdělené společnosti, a to v podobě obecně přijatelných politických principů spravedlnosti, jež vycházejí z faktu, že člověk je morální osobností, která má vlastní smysl pro spravedlnost a racionální koncepce dobrého života.

Prestižní harvardská konference naznačila, jaká témata jsou jádrem dnešní morálně-politické diskuse. Prvním z nich je problematika spravedlnosti, která je podle klasického Rawlsova pojetí "první ctností společenských institucí". Toto je důležitá definice. Rawls jí exaktně omezil pojem spravedlnosti na institucionální strukturu společnosti. Diskuse ukázala, že Rawlsovo pojetí spravedlnosti, viděno dnešní optikou, je relativně úzké, tudíž často nestačí jako základ sociální koheze v polarizované společnosti.

Více účastníků se shodovalo v úsilí učinit tento centrální Rawslův pojem více inkluzivním, rozšířit jej od distribuční spravedlnosti přes spravedlnost v kontextu klimatické změny až po spravedlnost mezigenerační, mimo původní rámec čistě institucionální teorie. Zdá se, že tato tendence konvenuje Aristotelovu závěru, že spravedlnost je cizím dobrem, nejen zásadou dát každému, co mu náleží (suum cuique tribuere).