Kdo v zájmu vlastní výhry porušuje pravidla, bývá překvapen, když za jejich porušení musí pykat.

Právě to se přihodilo Borisi Johnsonovi, když parlament v kritické chvíli rozhodování o brexitu poslal na několikatýdenní prázdniny. "Úskok" o to záludnější, že z čistě formálního hlediska oběma komorám dala volno královna, arci na premiérovu radu.

Nejvyšší soud Spojeného království svým úterním ortelem Johnsonův manévr zrušil a zároveň ho ostře zkritizoval. Všech jedenáct soudců se shodlo, že premiér ke svému kroku neměl dobrý, ba dokonce vůbec žádný důvod.

Nepřímo tak sdělil, že předseda vlády Jejího Veličenstva svou panovnici uvedl v omyl.

Po právní stránce nelze verdikt nijak zvrátit a Boris Johnson nyní stojí před štábní mapou, z níž zmizely jeho dosavadní plány.

Zaprvé parlament jej zvláštním zákonem zavázal, aby pokud se s Evropskou unií do konce října nedohodne na smluvní podobě brexitu, požádal v Bruselu o další tříměsíční odklad.

Zadruhé se parlament postavil proti předčasným volbám v co nejčasnějším termínu.

Zatřetí poslanci a lordi místo toho, aby měli volno, ode dneška budou průběžně opět kontrolovat vládu, které po čistce v toryovských řadách schází do většiny několik desítek hlasů.

Obvykle nejsilnější hráč na hřišti při pokusu o kličku přišel o míč, a pokud se chce dostat znovu do hry, bude muset začít v Bruselu, který chtěl přitom hrozbou brexitu bez dohody vystavit maximálnímu tlaku. Vyjednávat teď, v situaci, kdy je k mání jen varianta rychlé dohody se sedmadvacítkou, bude nanejvýš obtížné.

Je tu ale jedna povzbudivá zpráva a jedna nepatrná naděje pro Borise Johnsona.

Zaprvé britský politický systém, zvláště jeho základní instituce, parlament a justice, odolaly tlaku a zvolené zástupce nelze obejít nebo vyřadit z klíčového rozhodování. Zadruhé sjezd labouristů, nejsilnější opoziční strany, ukázal jejich slabinu, nejednotu v otázce brexitu. Borise Johnsona může stále porazit jen Boris Johnson.