Světové centrální banky nyní uvolňují měnovou politiku, aniž by jim to jasně diktovaly jejich prognózy. Finančnímu trhu to nestačí a čeká další výrazné snižování úrokových sazeb. Důvodem uvolňování měnových politik či v případě Česka alespoň zastavení zvyšování úrokových sazeb jsou především rizika pro budoucí vývoj hospodářství.
Obecně je možné, že řada rizik prostě nenastane. Ale některé signály, které z ekonomik přicházejí, jsou varující. Zde mám na mysli především vývoj měkkých indikátorů aktivity či důvěry, a to především z výrobního sektoru.
Nechci tady jen vytahovat strašáky, protože světlých míst i ve vyspělých ekonomikách se dá najít zatím relativně dost. Ale rizika, o kterých se už několik let mluví, se plíživě stávají součástí hlavních scénářů a současně o nich stále mluvíme jako o rizicích.
Obchodní války už nyní z ekonomického růstu ekonomik zjevně ukrajují. Z brexitu se stalo UFO, ale svou daň v podobě zvýšené nejistoty a negativního dopadu na investice i obchod si vybírá, aniž by nastal. Už to trvá tak dlouho, že by kladným šokem byl nějaký výrazný pozitivní posun v obchodních jednáních mezi USA a zbytkem světa. Stejně tak by byl pozitivní šok brexit s dohodou.
V Česku máme velké štěstí, že takové vnější prostředí, jaké nyní vidíme, nastalo v době, kdy ekonomika rostla nad svým potenciálem.
Politický cyklus navíc v příštích letech přinese vyšší ochotu utrácet z rozpočtu, což bude růst české ekonomiky podporovat.
Česká národní banka z důvodu vyšší inflace sazby jen tak snižovat nebude, ale s ohledem na vnější prostředí by měla nechat sazby tam, kde jsou.
