VŠE o... Nobelově ceně za ekonomii

Nad krbem v kanceláři Alfreda Marshalla, slavného cambridgeského ekonoma přelomu 19. a 20. století, visel portrét chudého vysíleného muže. Marshall si prý tento obraz pořídil proto, aby mu připomínal, že jeho úkolem jakožto ekonoma není rozvíjet abstraktní teorii, ale pokusit se pomoci svou prací zlepšit život lidí, jako byl onen vyobrazený muž. Letošní laureáti Nobelovy ceny za ekonomii − Abhijit Banerjee, Esther Duflová a Michael Kremer − byli oceněni za naplňování této Marshallovy myšlenky.

Ve století před Marshallem byla politická doporučení ekonomů opřena o abstraktní teoretizování a nahodilá pozorování okolního světa. Situace se začala měnit v Marshallově době. Ekonomové začali více a více shromažďovat data a využívat je ve výzkumu. Jejich doporučení se již neodvolávala pouze na abstraktní argumenty, ale i na empirickou evidenci. Bohužel však byli ekonomové odkázáni pouze na pozorování, která se jim naskytla v důsledku změn v ekonomice nebo politických opatření. Tyto zásahy někdy daly vzniknout "přirozeným experimentům", jakým je třeba rozdělení Německa po druhé světové válce. Co se týče skutečných experimentů, ekonomové se domnívali, že jejich využitelnost je v jejich disciplíně pouze omezená.

Malá skupina ekonomů se však nehodlala smířit s tím, že ekonomie má zůstat neexperimentální vědou. Začali testovat předpovědi ekonomie v laboratořích a dali vzniknout experimentální ekonomii. Ačkoliv laboratorní experimenty přispěly k lepšímu pochopení ekonomických jevů, nedokázaly uspokojivě odpovědět na otázku, zda jsou jejich závěry platné i za zdmi laboratoře. Aby se ekonomové lépe vypořádali s touto otázkou, vyrazili do terénu. Banerjee, Duflová a Kremer v tom patří k průkopníkům. V jejich rukou pomáhají terénní experimenty určit, jak nejlépe zvýšit gramotnost a zlepšit fyzické i finanční zdraví těch nejchudších. A ačkoliv s sebou nesou řadu metodologických a etických problémů, nesmazatelně ovlivnily podobu moderní rozvojové ekonomie.

Přestože letos ocenění ekonomové zavedli do ekonomie novou metodu zkoumání, jejich výzkum v mnohém navazuje na dlouhou tradici. Hlavní charakteristika této tradice spočívá v zaměření se na "malé", jasně definované problémy, které však mají významný praktický dopad na životy lidí. Tento přístup se liší od přístupu raných ekonomů, kteří se tázali po podstatě hodnoty a povaze "přirozených zákonů" ekonomického systému. Letošní laureáti nechápou ekonomii primárně jako soubor "pravd" o fungování světa, ale jako souhrn nástrojů k identifikaci problémů a navržení adekvátního řešení.

Banerjee, Duflová a Kremer, podobně jak kdysi Alfred Marshall, zdůrazňují roli ekonomů jakožto řemeslníků, kteří řeší palčivé problémy kolem nás. Ester Duflová v tomto duchu přirovnala ekonomy k instalatérům. Řadu ekonomů od dob Marshalla po současnost tato vize ekonomů­ řemeslníků příliš nenadchla a dali přednost rozvíjení elegantních teorií s vysokou intelektuální a estetickou hodnotou. Jak nedávno poznamenal jeden komentátor: "Instalatéři nedostávají Nobelovy ceny!" Jak hluboce se mýlil.

Laureáti Nobelovy ceny za ekonomiku Abhijit Banerjee, Esther Duflová a Michael Kremer (na snímku) byli oceněni za naplňování Marshallovy myšlenky.

Foto: ČTK/AP