Školský systém vyrábí třetinu společnosti, která je zcela demotivovaná, říká Hruda z Education Republic

České školství stojí nad propastí neefektivity, a pokud se nemá zřítit do hlubin, bude muset zásadně změnit přístup k dítěti i systému výuky. Alespoň si to myslí Tomáš Hruda, spoluzakladatel projektu Education Republic, který studentům i dospělým ukazuje, jak se lze učit efektivně.

HN: V čem konkrétně se vám stávající systém vzdělávání zdá neefektivní?

Vezměte si, kolik času tráví děti ve škole, a pak si to číslo porovnejte s tím, kolik dětí školní docházkou opravdu něco získalo, vytvořilo si správné návyky a kolik z nich se chce i nadále aktivně vzdělávat. Výsledek je naprosto tristní. Stávající systém funguje jenom na selektivním principu. Ze všech dětí vybere ty chytré, které pošle na vyšší stupně vzdělávání, ale už se vůbec neumí postarat o ty, kteří jsou zranitelní, protože nemají nadání, intelekt, dobré rodinné zázemí či jsou prostě jen chudí. A to je vlastně obrovské mrhání lidským potenciálem z pohledu celé společnosti.

Přijde mi, že systém programově vyrábí třetinu společnosti, která je naprosto demotivovaná a frustrovaná, a není schopen jí pomoci. Kdyby školství fungovalo a mělo dobře nastavené cíle, tak by i tito lidé měli šanci na spokojený život. Ta obrovská neefektivita je právě v dosahování i těch deklarovaných cílů.

Tvrdíte, že školský systém vyrábí "ztracenou" část populace. Jak by tedy měl mít nastavené cíle, aby se to nedělo?

Myslím, že cílem by mělo být to, aby děti byly připraveny na reálný život. Zároveň by však měly v maximální možné míře rozvíjet svůj potenciál, který bychom my dospělí neměli soudit, protože v tomhle život není spravedlivý. Každý máme nadělené určité schopnosti, někdo jich má více, jiný méně. Můžeme to však vyvážit spravedlností v přístupu. Položím řečnickou otázku. Jak školství pomáhá žákovi, který není třeba tak nadaný, když pravidelně nosí špatné známky, nerozumí tomu, co se ve škole učí, a všichni na něj kašlou, protože ho označí za beznadějný případ?