Ocelářství na hraně: Hutě musí najít způsob, jak zaplatit povolenky a odolat dovozům. EU navíc tlačí na bezemisní provoz

Na hudebním festivalu Colours of Ostrava, který každoročně navštíví desítky tisíc lidí, se letos objevilo nové, modro­-bílé logo generálního partnera Liberty Steel. Majitel, britsko­-indický podnikatel Sandžív Gupta, začátkem července dokončil přes rok trvající proces převzetí sedmi ocelářských podniků v různých částech Evropy. Jeho skupina je koupila za 740 milionů eur (necelých 19 miliard korun) od světové ocelářské jedničky ArcelorMittal. Jedním z těchto podniků byla i ostravská huť, která loni vyrobila 2,2 milionu tun oceli a zaměstnává přes šest tisíc lidí.

Radost, že se Liberty Steel takto dostala mezi pět hlavních hráčů na evropském trhu, ovšem Guptovi zkalil fakt, že ve stejný den, kdy jeho ocelářská skupina podniky převzala, zvýšila Evropská unie kvóty pro dovoz oceli o pět procent. Tím zároveň ještě zvýšila již tak velký tlak na celý hutní sektor, jemuž na starém kontinentu výrazně klesá ziskovost.

Ještě v době konání festivalu Colours of Ostrava, který se symbolicky koná v areálu bývalé huti v Dolních Vítkovicích, Liberty Steel oznámila snížení výroby v Ostravě o 20 procent. Původně dočasné rozhodnutí trvá už pět měsíců a dosud nic nenasvědčuje tomu, že se situace změní.

"Ceny oceli se tlačí pod náklady evropských výrobců, což je situace, kterou jsme naposledy zaznamenali během krize v roce 2008. Čekáme další pokles poptávky s tím, jak zpomaluje česká i evropská ekonomika," komentovala aktuální stav Barbora Černá Dvořáková, mluvčí Liberty Steel Ostrava.

Kvůli snížení výroby zaměstnanci ostravské hutě nejprve čerpali dovolenou. Nyní už zůstávají pracovníci válcovny doma za sníženou mzdu ve výši 70 procent. Nejvíce se podle Černé Dvořákové opatření dotklo linky na výrobu drátů válcovaných za tepla, kde za listopad pobíralo nižší mzdu skoro 60 procent lidí.

Pokud jde o budoucnost, jsou opatrné i ostatní velké hutní podniky v Česku. V příštím roce nečekají zlepšení, spíše přibrzdění produkce nebo její stagnaci. Týká se to skupiny Z­-Group, která letos omezila najímání zaměstnanců u personálních agentur, nebo Třineckých železáren, kde se na podzim mírně snížil výrobní plán. "V našem oboru jsme schopni predikovat vývoj maximálně dva měsíce dopředu a ten zatím naše obavy potvrzuje," řekl generální ředitel Jan Czudek. Železárny z Těšínska jsou s tržbami přes 40 miliard korun největším hutním podnikem v Česku.

Podle Dmitrije Ščuky, generálního ředitele společnosti Vítkovice Steel, která je tuzemskou hutní trojkou, je na tom letos drtivá většina ocelářských firem mnohem hůře než v roce 2009, tedy na konci krize. "Stupňuje se tlak EU na dekarbonizaci a současně přístup importu do Evropy zůstává téměř neomezený. V roce 2020 se to začne lámat," odhadl Ščuka.

Jeho Vítkovice udělaly před čtyřmi lety strategické rozhodnutí a zavřely svoji ocelárnu (vysokou pec nechaly vyhasnout už v roce 1998). Polotovary ve formě ocelových bram (sochorů), z nichž se pak ve Vítkovicích vyrábějí válcované plechy nebo štětovnice potřebné pro zakládání staveb, od té doby podnik dováží.