Prezident se dočká. Rychetský chce, aby Ústavní soud brzy rozhodl o požadavku na zrušení části lex Babiš

Setkáváme se v jednom z posledních pracovních dnů končícího roku, sváteční nálada však na něm zatím není vidět. Nepůsobí ani unaveně, byť v minulosti už několikrát řekl, že z pozice předsedy Ústavního soudu nejspíš odejde předčasně. Ostatně v roce 2023, kdy mu vyprší druhý desetiletý mandát, by měl oslavit osmdesáté narozeniny. Teď je však na Pavlu Rychetském ze všeho nejvíc patrné, že před sebou vidí pořád ještě dost práce. A že se nechce smířit s žádnou prohrou, byť by šlo jen o přátelský zápas v tenisu, jako dnes ráno. "Byli jsme v jiném složení než obvykle, moje neteř, která je bývalá závodní hráčka, nemohla. Tak jsem měl někoho jiného a tolik nám to nešlo," poznamenává ­Rychetský.

Tenis začal hrát už v polovině sedmdesátých let. "Když mi bylo něco málo přes třicet a rozsypalo se mi první manželství, můj velký přítel spisovatel Ivan Klíma měl pocit, že mě musí nějak zabavit. Začal jsem s ním, panem Dietlem a jeho ženou hrát tenis. Bylo to takové pinkání desetkrát za rok," vzpomíná Rychetský. Zhruba v té době nastoupil jako podnikový právník do Stavebního bytového družstva Pokrok a nic na tom nezměnil ani podpis Charty 77. Státní bezpečnost sice na družstvo tlačila, aby jej propustilo, jeho vedení se ale za Rychetského vždy postavilo. Vydržel tu až do listopadu 1989.