Až zemřu, uložte mě pod strom. Svatby už také dávno neděláme v obřadních síních, ale tam, kde je nám dobře

Náhodní kolemjdoucí, kteří přišli zavzpomínat na své blízké, pohřbené na pražském ďáblickém hřbitově, nejspíš jen marně dumali, co se to v lese uprostřed hřbitova děje. Mezi stromy za rytmů hudby tancovalo několik lidí, jejich barevné oblečení prosvítalo skrze listy vzrostlých stromů. Mezi nimi i pětiletý klučina, který si krátil čas hraním na zvonkohru a malováním. Místo do bloku ale kreslil na urnu, na papírové pouzdro, které skrývalo popel jeho dvouapůlletého brášky.

S ním se ten den přišla rozloučit rodina a nejbližší přátelé, na jeho počest si zatančili na píseň, kterou měl on sám nejraději. Jeho popel pak uložili ke kořenům javoru, jednoho z tři sta třiceti tří stromů, které tu rostou.