Dnes už jméno Franz Stadler mnoho neříká ani samotným Němcům. Přitom slogan, který v roce 1974 tehdejší prezident autoklubu ADAC razil, se připomíná stále: "Svobodná jízda pro svobodné občany". Platí po generace pro miliony řidičů. Na německých dálnicích se smí − až na vyznačené úseky − jezdit bez rychlostních omezení, což je oproti jiným zemím rarita. V Německu, kde je jinak každodenní život zčásti uspořádán do posledního detailu, limit platí jen na 30 procentech z 13 tisíc kilometrů. V Německu jsem žil rok a někdy jsem se nemohl ubránit pocitu, že tato svoboda − schovat za ni můžete i požitek z jízdy či časovou úsporu − může být určitou formou satisfakce za jiná omezení, která si Němci a Německo dobrovolně uložili.

Vedle debat o fotbalu a politice patří diskuse o konci "svobodné jízdy" k evergreenům.

V posledních měsících opět nabrala na síle poté, co vehementní zastánce neomezené rychlosti na dálnicích ADAC postoj k tématu upravil. Zaujal "neutrální pozici", jak tvrdí viceprezident autoklubu Gerhard Hillebrand. Ani ADAC se nemohl dost dobře vyhnout požadavkům na omezení rychlosti kvůli větší ochraně klimatu, a tak se zeptal svých 21 milionů členů. Výsledek je: 45 procent pro limit, 50 proti.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se