Unie nezanikne, bude jen rozmanitější. Česko ale zamíří na periferii

Koronavirová krize ještě zdaleka nekulminuje ani ve světě, ani v Evropě, ale mnozí politici a komentátoři − a nepochybně také občané − již mají jasno v tom, že v ní zásadně selhala Evropská unie a že důsledkem její neschopnosti bude zánik evropské integrace. Zatímco s prvním tvrzením lze souhlasit, s druhým nikoliv. Co tedy bude koronavirus v krátkodobé a střednědobé perspektivě pro Evropskou unii a také pro pozici Česka v ní znamenat?

V souvislosti s koronavirem přišel mediálně-politický pohřeb Evropské unie možná dříve, než si všechny vlády evropských států uvědomily, že o těžší chřipku v případě koronaviru opravdu nejde. Škodolibost nad pomalou či neohrabanou reakcí Evropské unie neskrýval ruský, americký či britský tisk − ten dokonce minulý týden spekuloval o tom, že britského premiéra Borise Johnsona mohl nakazit unijní vyjednavač pro brexit Michel Barnier − ale kritika se ozývala také z hlavních měst členských států. Pochopitelně to byl Řím, ale také Vídeň a i Praha. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, rétoricky se snažící bránit například prostupnost vnitroschengenských hranic, byla v některých březnových dnech možná nejvysmívanější političkou Evropy.

Selhala tedy Evropská unie? S královnou Koloběžkou lze říci: ano i ne. Velmi totiž záleží na tom, co za Evropskou unii považujeme. Pokud ji, jak to s oblibou činí na domácí scéně politici, zužujeme na nadnárodní bruselské instituce typu Evropské komise či Evropského parlamentu, pak unie v žádném případě neselhala. Tělesa, v nichž nerozhodují zástupci členských států, nemají žádné výkonné pravomoci, aby v případě podobných událostí akceschopně jednala. Evropská komise nepředstavuje vládu Evropské unie, aby mohla vyhlásit nouzový stav. Evropský parlament není parlamentem, který by takové vládě mohl vyhlášení či prodloužení krizového stavu posvětit.

Přesto není tvrzení, že Evropská unie selhala, zcela mimo. Evropská unie není jen Evropská komise. Evropská unie jsou členské státy a jejich vůle se na fórech, jež mají k dispozici, domluvit a koordinovat. A v tom mohly státy odvést lepší výkon. Koronavirovou krizi totiž nešlo řešit v Evropské unii centralisticky. Představa, že Evropská komise má nějaké utajené obří hangáry s rouškami, respirátory a ventilátory, je nejen mimo právní možnosti komise, ale také mimo možnosti reálného uvažování libovolného ústředí kvazifederálního útvaru. Mezivládní koordinace a komunikace ale mohla být mnohem lepší. Evropská komise také nijak nesabotovala nedávný videosummit Evropské rady, na kterém se státy − pokud by chtěly − mohly domluvit na vzniku evropských dluhopisů, jimiž by sanovaly dopady krize na ekonomiky členských států.

Federace, nebo rozpad? Ani jedno!