Doba je zlá, ale věřím ve světlo na konci tunelu

Nyní je téma dne, jak hluboká bude současná recese (pokud se rovnou nebavíme o depresi) a o kolik bude horší než ta poslední. Pokud bychom se na problém dívali skrze optiku monetárního stimulu, pak je současná krize určitě násobně horší, neboť centrální banky po celém světě rozjely podporu takové velikosti, že výroky "tohle je socialismus" slýchané koncem předminulé dekády dělají ze současného balíčku opatření "tohle je komunismus".

Souhlasím, že zachraňování velkých společností není ideálním ani tržním krokem, nicméně současně jsem toho názoru, že nechat je krachnout je ještě horší varianta. Obzvlášť pokud se opravdu jedná o propad, jaký jsme od 30. let minulého století neviděli. Což je dost možné.

Je také možné, že nám ještě chvíli potrvá, než se ze současných problémů dostaneme, je možné, že dojde k určitým permanentním změnám v naší společnosti. Ale nerad bych se na vše díval pesimisticky. Kde řada společností zkrachuje, přicházejí noví inovátoři, kteří nás posunou zase o kousek dál. Koneckonců hlavním motorem růstu naší společnosti je růst produktivity, ne hospodářské cykly.

Pro všechny investory to znamená spoustu příležitostí. Nepodceňoval bych lidskou kreativitu a schopnost inovovat ani tentokrát a věřím ve světlo na konci tunelu. Ve výsledku dnes stejně jako jindy platí: diverzifikujte svá aktiva, nesnažte se časovat investice a mějte na paměti, že ani hotovost není žádnou zárukou.