Kdo kdy zažil schůzi vlastníků bytových jednotek, je určitě rád, že zákon do značné míry omezuje "vládu" sousedů nad majitelem/jednotlivcem. Omezení se především týká nakládání s bytem, kam patří i pronájem. Tuto svobodu narušil nepravomocným rozhodnutím soud, podle nějž může společenství vlastníků omezit v domě krátkodobé pronájmy přes Airbnb, pokud v něm narušují klidné soužití.

Na první pohled jde o logické rozhodnutí. Nikdo nechce bydlet v domě plném opilých Skandinávců či hlučných Anglosasů. A zájem většiny na klidném a čistém bydlení nutně musí být nadřazený zájmům jednotlivých vlastníků. Ostatně pravidla jasně stanovují stanovy, které majitel dobrovolně podepisuje. Jenže také platí, že byt není jen prostředkem k bydlení. Ve chvíli, kdy je současně investicí, musí splňovat i jiná kritéria, než je "pouze" bydlení pro vlastníka. Kdyby se byty nesměly pronajímat, měly by i nižší cenu. Ve chvíli, kdy slouží i ke zhodnocení investice, je otázka, do jaké míry mohou sousedé ovlivňovat využívání nemovitosti.

Airbnb je fenomén, který mnoho měst vyhodnotilo jako nežádoucí. A tuto formu pronajímání zákony zakázaly či zregulovaly. Žádné město ovšem nedalo v regulaci krátkodobých pronájmů hlavní slovo sousedům − stále hovoříme o vlastnickém bydlení, ne o družstevním nebo podílovém, kde majitel není vlastníkem bytu, ale podílu na firmě, která si může stanovit pravidla, jaká chce. A proto je cena podílu výrazně nižší než cena bytu v osobním vlastnictví.

Regulace Airbnb je namístě, měla by však zůstat výsadním právem nařízení státu či obcí. I poslední rozhodnutí soudu se týká jednoho přesně zdokumentovaného případu a nelze jej brát jako precedens. Přesto jde o varování vlastníkům, že aspoň základní pravidla slušného soužití je lepší dodržovat. Protože jinak záhy zjistíme, že podobná rozhodnutí soudu budou častější a že sousedé budou moci omezovat vlastnická práva podstatně víc, než by bylo zdrávo.