Byly tu velké lobbistické tlaky, abychom na podporu solárů nesahali. Ale nenechám se vydírat, říká ministr Havlíček

Dotace solárních elektráren postavených před deseti lety by se podle nedávného návrhu vlády měly výrazně snížit, protože stát přijdou až na 29 miliard korun ročně. Majitelé fotovoltaik se však spolu s bankami obávají, že firmy mohou začít krachovat, a zvažují arbitráže vůči státu. Vláda chce naopak podpořit projekt dalšího jaderného bloku v Dukovanech. Podle kritiků přitom hrozí, že na tuto elektřinu bude stát v budoucnu doplácet. "Vůbec jsem nepochopil tu diskusi o tom, že je to riziko pro stát," odpovídá v rozhovoru pro HN ministr průmyslu a obchodu a zároveň ministr dopravy Karel Havlíček.

HN: Co se stalo zhruba před měsícem ve vládě, kam šel návrh novely zákona o podpoře zelených zdrojů? Solárním elektrárnám jste náhle snížili takzvané vnitřní výnosové procento investice z více než osmi na 6,3 procenta, což by mělo znamenat velké snížení výkupních cen a někteří investoři mohou mít problémy. Takový krok v návrhu nebyl − na základě čeho jste se tedy rozhodli během jednání?

V návrhu jsme měli k jednotlivým obnovitelným zdrojům zmíněné procento výnosnosti vždy v jasně definovaném rozpětí. Měli jsme k dispozici tabulku s minimálními a maximálními hodnotami, stanovenou Evropskou komisí, podle které jsme museli rozhodnout. Diskutovali jsme, jaký je přínos obnovitelných zdrojů, tedy kolik dostávají od státu na podpoře a jaký mají podíl na výrobě energie. Řeknu příklad. Biomasa je myslím podporovaná čtyřmi miliardami a řádově má podíl na výrobě elektřiny 4,6 procenta. Fotovoltaika má podporu 29 miliard − za poslední rok − a podíl má jen 2,6 procenta. Mimoto všichni vědí, za jaké situace se ta podpora schvalovala v roce 2009, 2010. Já jsem si to nechal zmapovat po týdnech od roku 2005 do 2010 včetně hlasování jednotlivých poslanců, včetně toho, co se měnilo, setkal jsem se i s tehdejším šéfem Energetického regulačního úřadu.

HN: To jste si mapoval kdy?

To jsem si mapoval nedávno, celkem před čtyřmi až pěti měsíci. Myslím si, že nikdo tedy nemá lepší analýzu, než jsme měli my.

HN: A co vám ukázala nového? Co se dělo kolem schvalování podpory solárů, je dost známé − poslanci v letech 2009 a 2010 zdržovali rozhodnutí o snížení podpory.

Dospěl jsem k tomu, jak to všechno probíhalo. Kdo za co lobboval, kdo za co hrál. Prodlení, které tam nastalo, bylo zásadní v tom, že se nastavily dvojnásobné výkupní ceny solární elektřiny někdy od roku 2006 až do roku 2010 a nesměly se snížit o více než pět procent za rok. Klíčové hlasování o úpravě zákona a možnosti více snížit dotace proběhlo na jaře roku 2010, ale poslanci platnost novely odložili až do konce roku 2010. Tak se vytvořil prostor pro to, aby se fotovoltaiky rychle dostavěly s těmi výkupními cenami, které pak v roce 2011 klesly z 12 Kč na 5 Kč za kilowatthodinu. A pozor, rozhodlo se to na dobu 20 let.

HN: Vy jste tedy zjistil, že se před deseti lety děly ve sněmovně divné věci, politici se nechovali, jak měli. Za to teď trestáte všechny solárníky?

My je za to netrestáme, to je prostě příběh, který je s tím spojený. Nicméně jak jsem říkal, tabulka Evropské komise v návrhu podpor obnovitelných zdrojů jasně dává rozpětí od−do. Tam, kde to dává smysl, jako jsou biomasa, vítr, voda, bioplyn, jsme nechali horní hranici vnitřní návratnosti. Pouze u fotovoltaiky, kde je to totálně vychýlené, jsme ji snížili. Na nejnižší povolenou hranici.

HN: Tabulka, o které mluvíte, obsahuje čísla o výnosu investic, které pro české obnovitelné zdroje sice schválila Evropská komise, ovšem ta čísla tam poslaly samy české úřady.

To neznamená, že tak komise nerozhodla. Můžeme se bavit, proč tam někdo před pěti lety dal tyhle cifry. Nebyl jsem to já, ale předpokládám, že to bylo nějakým způsobem vyvážené. Když se podíváme na ostatní země, tak třeba Rakousko má toto výnosové procento 6 procent na všechny obnovitelné zdroje. My to máme stanoveno od 6,3 do 10,6 procenta. Můžeme se bavit o tom, co je lepší.

HN: Rakousko stanovilo těch 6 procent na začátku investic, nebo až po deseti
letech jako my?

V roce 2012, tedy velmi brzy.

HN: To je ale rozdíl. Stát řekl investorům − my tady zavedeme výkupní ceny pro obnovitelné zdroje, pojďte investovat, lidé investovali do solárů, bioplynu, biomasy − a stát po jedenácti letech přijde a řekne: ty můžeš vydělávat 6 procent, ale ty 10,6 procenta. Sice jsme to na začátku nezmiňovali, ale teď vám ty peníze vezmeme.

Ale tohle je regulovaný byznys. Česko tak jako všechny ostatní země EU si mezi lety 2011 a 2015 muselo nechat schválit Evropskou komisí určitý režim. A když se podívám dál, Itálie má návratnost stanovenou na 5 až 9 procent, Německo 5 až 9,3 procenta. Je tam nějaké minimální a maximální nastavení. My jsme ho dali taky. Od doby, co existuje toto rozpětí, museli všichni trochu počítat s určitým rizikem.

HN: Všem teď tedy dáte méně peněz, přitom menší firmy si na fotovoltaiku braly úvěry, půjčovaly si dráž než ty velké a mohou na to také nejvíc doplatit. Souhlasíte?

My nemůžeme měřit podporu podle toho, jestli si někdo půjčil za 2 nebo za 5 procent. To je jako kdybychom dnes posuzovali firmy, které v době krize padají či nepadají, podle toho, jestli si půjčovaly dráž nebo levněji, to je jejich podnikatelské riziko. Nepůjčovaly si také na 100 procent investice, ale většinou jen na 60 procent, ani na dobu 20 let, ale obvykle 15 let. Mohou si tedy splatnost prodloužit. Nesouhlasím s tvrzením, že všechno, co investor dnes vydělá, padne na banky. To je zkreslený pohled a nenechme se dotlačit do těchhle různých byznysových příběhů.

HN: O část zisku ovšem investoři přišli už kvůli zavedení speciální solární daně, kterou stát snížil jejich podporu.

Solární daň byla, takže ano, to už s tím poprvé trošku hýblo. Pak se to ale vrátilo zpátky.

HN: Když stát schvaloval solární daň, pan náměstek ministerstva průmyslu Šolc tehdy veřejně řekl, že to je konec snižování dotací.

Nevím, co říkal pan náměstek Šolc, vím ale, že stát, firmy a spotřebitelé platí ročně 29 miliard za zdroje, které jsou skoro pod rozlišovací schopností z celkové výroby elektřiny.