Dolar se dostává na šikmou plochu

V diskusích ekonomů a investorů se v posledních týdnech vedle koronaviru prosazuje do popředí zájmu staronové téma: osud amerického dolaru. Staré tím, že snad již od ukončení směnitelnosti dolaru za zlato v srpnu 1971 se v mnoha vlnách opakovaně diskutuje o tom, že Spojené státy ztrácejí konkurenceschopnost, žijí si nad své možnosti a dolar nevyhnutelně musí přijít o svoji pozici světové měny číslo jedna. V aktuální inkarnaci těchto diskusí je téma občerstveno tím, že dochází k souběhu velkého množství faktorů, které poukazují na to, že dolar je na šikmé ploše, ze které se dostane jen obtížně.

Poté co koronavirus s plnou silou zasáhl Spojené státy, přišel dolar o svoji zásadní výhodu oproti dalším hlavním světovým měnám, o kladné úrokové sazby. Stále jej však na výsluní drží jeden zásadní faktor, důvěra v něj. Ta je podstatou až absurdního jevu v posledních mnoha letech, kdy se americká měna stala nejzajímavějším vývozním artiklem největší světové ekonomiky. Od března letošního roku však americká centrální banka v tandemu s vládou dělají vše pro to, aby tuto atraktivitu dolar ztratil. Bezprecedentní měnová i fiskální expanze oznámená v březnu nyní bledne ve světle dalších plánů těchto autorit. Z říše fantaskních úvah a hypotéz se dostávají do zcela reálných obrysů plány rozdávat dolary lidem přímo. Pojem rozhazovat peníze z helikoptér, který byl v době guvernéra Bernanka novináři myšlen jako nadsázka, se stává realitou.

Není divu, že trhy razantně reagují. Dolar v posledních týdnech prudce ztrácí proti hlavním světovým měnám, přičemž i tyto měny jsou samy ve velkých problémech. Aktuálně nová rekordní cena zlata rozhodně není náhoda, ale spíše úmrtí pověstného kanárka v dole.

Aktuální studie Bank of America se zabývá tím, jaký dopad může mít případné další oslabování dolaru na ceny různých investic. Analyzuje zejména období po roce 1970 a 2000, kde vidí určité paralely s tím, co by nás mohlo nyní čekat. Prostředí oslabujícího dolaru podle jejich zjištění prospívá více akciím z trhů rozvíjejících se oproti vyspělým, komoditám oproti dluhopisům, menším firmám oproti velkým a akciím hodnotovým oproti růstovým. Při alokaci portfolia je dobré tyto souvislosti zvážit.