Částka, kterou stát platí na zdravotní pojištění za státní pojištěnce, tedy například za nezaměstnané, se letos navýší o 20 miliard na 95 miliard korun, a v příštím roce to bude dokonce o 53 miliard. Je to jedno z opatření, kterými chce stát zajistit, aby i v době pandemie covidu-19, kdy stoupá nezaměstnanost a zvyšují se výdaje za zdravotní péči, peníze ve zdravotním systému výrazně nechyběly.

"Takže je to injekce celkem 73 miliard, která jde do zdravotnictví. Část se spotřebuje letos a část v příštím roce. Společně s aktivací rezerv zdravotních pojišťoven pomůže zajistit, že český zdravotnický systém bude stabilní a dokáže zafinancovat potřebu zdravotní péče," ujistil David Šmehlík, náměstek generálního ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny v diskusi HN. Jejím hlavním tématem byla otázka, jak pandemie dopadne na financování zdravotnictví v Česku a jestli neomezí dostupnost zdravotní péče či financování inovativní medicíny v Česku.

Debata HN

O inovativní léčbě spolu diskutovali: farmakoekonom Tomáš Doležal, Petr Arenberger, ředitel FN Královské Vinohrady, Marek Miller, redaktor HN, Julius Špičák, místopředseda Výboru pro zdravotnictví PSP ČR, Kateřina Podrazilová, předsedkyně lékové komise Svazu zdravotních pojišťoven, David Šmehlík, náměstek generálního ředitele VZP ČR.

Šmehlík připustil, že situace ve zdravotnictví je nyní velmi nejasná a nestabilní. "Nevíme přesně, co se bude dít a jaký dopad bude mít pandemie na ekonomiku jak v Česku, tak globálně. Podle našich predikcí do let 2021, 2022 a 2023 ale víme, že máme stabilně zajištěno financování tak, aby se nikdo nemusel bát, že by došlo ke snížení rozsahu či kvality zdravotní péče," ujistil.

Pandemie podpořila rozvoj telemedicíny

Julius Špičák (ANO), místopředseda Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny ovšem namítl, že v jarních měsících poklesl počet život zachraňujících onkologických operací, jako je třeba resekce jater nebo střev, a to o desítky procent. "A výpadek vidím i v transplantacích, a to zejména proto, že ubylo dárců. Je to velmi komplikovaná záležitost, na které se musí podílet řada satelitních nemocnic, a pakliže tento článek vypadne kvůli přetížení, projeví se to," řekl Špičák.

Farmakoekonom Tomáš Doležal na druhou stranu zmínil fakt, že pandemie zrychlila nástup některých inovativních medicínských nástrojů.

"Příkladem je telemedicína. Ukazuje se, že překvapivě hodně kontaktů pacienta s lékařem se dá zvládnout telemedicínsky. Třeba v Americe použití telemedicíny vyskočilo dvacetinásobně a až 20−30 procent kontaktů pacient−lékař se dá zvládnout na dálku," shrnul Doležal.

Poukázal také na fakt, že pokud se člověk podívá na křivky úmrtnosti od února, nejsou vyšší než v minulých letech, protože zemřelých s covidem-19 je relativně málo, v řádu stovek, to se ale samozřejmě může změnit s rostoucími čísly nakažených za poslední měsíc. "Například v roce 2018 při velké epidemii chřipky jsme se dostali na mnohem více mrtvých než s covidem," podotkl Doležal. Upozornil však, že celkově, bez ohledu na pandemii, v desetiletém horizontu budou peníze ve zdravotnictví chybět a je třeba najít další zdroj financování.

Petr Arenberger, ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, zmínil, že v Česku je spousta pacientů, kteří by si rádi připlatili za něco navíc, ale že jim v tom současný systém brání.

Je podle něj škoda nevyužívat, když si někdo chce připlatit za nezdravotnickou péči, například za lepší pokoj v nemocnici. Do systému by se pak dostalo více peněz. "Říkáme, že jsme schopni za naše peníze dávat evropskou péči. Ale to je samozřejmě hlavně na úkor zdravotníků," shrnul Arenberger.

Dát peníze nestačí. V centrech chybí lidé

Diskutující se také bavili o otázce, co brání dostupnosti inovativních léků, které jsou sice velmi pokročilé, ale také dost drahé a na trh se dostávají s několikaletým zpožděním. "Pojišťovny přesně vědí, co dobrého navíc daný lék přináší, ale ne vždy jsou schopny uvolnit na nový lék dostatečně vysoký rozpočet," upozornil Doležal. Dodal, že jen dát peníze do systému ale stejně často nestačí. Problém je i v tom, jak pacient tím systémem vlastně prochází: do specializovaných zdravotnických center, která jsou dobře zavedená, lékaři často neposílají dostatek pacientů s určitou diagnózou, a když už se tam pacienti dostanou, tak na ně ta centra třeba nemají dostatek lékařů a personálu. "Často jsou rozpočty dostatečné, ale nejsou kapacity lidské, máme totiž obrovský problém s nedostatkem zdravotnického personálu a s tím budeme bojovat," zdůraznil Doležal.

Česko jde podle něj v inovativní léčbě správným směrem, ale trochu pomalu. Podobně přísná kritéria jako v oblasti léků by se měla zavést také u přístrojů, pomůcek a zdravotních výkonů.

Kateřina Podrazilová, předsedkyně lékové komise Svazu zdravotních pojišťoven, vysvětlila, proč se někdy stává, že inovativní lék není hrazený ze zdravotního pojištění. "Máme velmi propracovanou metodiku hodnocení léčiv Státního zdravotního ústavu. Mnohdy se stává, že držitel léku, a takových případů bohužel máme hodně, vůbec přípravek k procesu hodnocení nepřihlásí," upozornila.

David Šmehlík pak doplnil, že dnes již dávno neplatí, že by český pacient musel bojovat o léčbu. Dříve byl systém orientován spíše na peníze a na otázku proplácení péče, dnes je ale mnohem vstřícnější a pojišťovny jsou orientované hlavně na pacienta, na jeho uzdravení a spokojenost.

I proto pojišťovny už dnes s pacienty nevedou nové soudní spory a ty, které se nyní objevují v médiích, jsou dozvuky starých soudních sporů.