Vítězové Živnostníka roku 2020

Kamil Kublák − celkový vítěz, Moravskoslezský kraj

Historie statku vítězného živnostníka se začala odvíjet před rokem 1752. Rodina hospodařila na gruntu nepřetržitě do roku 1958, do nucené kolektivizace. Po revoluci, v roce 1991, začala farma znovu žít. Dnes obhospodařuje přes 200 ha zemědělské půdy. Nosným programem jsou konzumní a loupané brambory. Dále jsou to zrniny, obiloviny a semena pro drobné chovatele. Ovocem a zeleninou farma zásobuje okolní školní jídelny, restaurace a obchody. Chovají také sportovní koně. "Prodávám vlastní produkty, jako jsou brambory, pohanka, len, a výrobky regionálních výrobců v naší lokalitě," říká Kamil Kublák.

Jiří Haidl, Liberecký kraj

Už při studiu na sklářské škole ho oslovilo kouzlo starého skla. Po sametové revoluci bylo možné se tomuto oboru věnovat samostatně. "Nebýt součástí nějakých zavedených trendů, oživit práci starých mistrů sklářského řemesla a přinést dnešnímu uspěchanému světu takové zastavení, zamyšlení a v neposlední řadě slavnostnější náladu," říká Jiří Haidl. Největším impulzem byl kamarád ve Švédsku, který jen tak při loučení utrousil, udělej si sklářskou pec a já od tebe všechno koupím. Spolupráce trvá už 24. rok. Snaží se o co nejvěrnější napodobení starého skla, které je distribuováno švédským obchodním partnerem po muzeích v Evropě.

Miroslav Vostrý, Karlovarský kraj

"Jsem výtvarník se zaměřením na dětskou tvorbu, ale zabývám se i kreslením komiksů, karikatur a kresleného humoru," říká Miroslav Vostrý. Je zakladatelem a předsedou Klubu kreslířů a humoristů, zakladatelem a šéfredaktorem magazínu humoru a satiry Tapír a zakladatelem Mezinárodního festivalu kresleného humoru ve Františkových Lázních. Začínal kreslením vtipů, následně začal ilustrovat dětskou literaturu. Nabalovaly se další zakázky jako tvorba letáků, plakátů, diplomů, obalů na různé druhy potravin a jako poslední výtvarná "disciplína" přišlo kreslení karikatur. Jediný sen, který se mu ještě nesplnil, je nakreslit Večerníček.

Radim Ježek, Středočeský kraj

Rodinný příběh začal před čtyřmi lety, kdy se manželé Ježkovi rozhodli pro radikální řez. Vítězný živnostník Radim Ježek opustil manažerskou pozici a kravatu vyměnil za hoblík. Manželka Klára odešla ze školy a rozhodla se zužitkovat své znalosti a zkušenosti z pedagogické praxe. "Protože jsme duší pankáči, vrhli jsme se do podnikání pěkně po hlavě a začali jsme si plnit svůj sen − hračky a didaktické pomůcky, které jsme do té doby vymysleli pro vlastní děti, jsme začali vymýšlet a vyrábět i pro ty cizí," říká Radim Ježek. Vyvinuli ucelenou dřevěnou řadu matematických pomůcek kompatibilních s učebnicemi pro první stupeň ZŠ.

Lenka Vlasáková, Jihomoravský kraj

"Na počátku jsme byly tři sestry, které po ukončení mateřské dovolené chtěly začít dělat něco smysluplného, a tak nás napadla inovace starého rodinného receptu, zeleninové pasty," říká Lenka Vlasáková. Vymyslely název, zeleninovou pastu rozšířily o další druhy a přírodní dochucovací pasta Bujónka byla na světě. Nyní dodávají přibližně do 350 prodejen po celém Česku a Slovensku, prosazují se v Nizozemsku a Německu. S nárůstem zájmu o produkt se zvyšuje i objem výroby. K výrobě bujonu je použita pouze zelenina, maso, koření, bylinky a sůl, vždy podle druhu. Žádná chemie. Produkty balí do znovupoužitelného vratného skla.

Jiří Rumler, Plzeňský kraj

Už v roce 1990 začal vyrábět elektrické muflové pece pro výpal keramiky pro školy. Z hlediska bezpečnosti práce je konstrukce těchto pecí zvláště vhodná všude tam, kde pece užívají děti nebo mládež, protože topné články muflových pecí jsou uloženy mimo pecní prostor. V roce 2005 ve výběrovém řízení uspěl na dodávku 20 kusů pecí pro termomechanické zkoušení materiálů. A to dělá dodnes. Je prakticky jediným výrobcem těchto pecí v Česku. Nabízí také poradenskou a konzultační činnost a výrobu technologických ohřevů na zakázku pro různé účely, převážně pro strojírenství.

Luboš Mynář, Kraj Vysočina

Kořeny řeznictví v rodině sahají až do roku 1939. Před šesti lety si Luboš Mynář splnil sen a koupil řeznictví v Křižanově. Jako vedoucí výroby zde pracuje i jeho syn, také vyučený řezník. Začátky nebyly vůbec lehké, pověst původního řeznictví byla v troskách a napravit ji dalo celé rodině mnoho práce. "Naše řeznictví si zakládá na čerstvém a kvalitním mase od lokálních dodavatelů z Vysočiny," říká Luboš Mynář. Zaměřuje se na bourání vepřového a hovězího masa od místních dodavatelů, žádný dovoz ze zahraničí. Jeho výrobky se liší kvalitou a vysokým obsahem masa.

Zdeněk Oravec, Ústecký kraj

Skoro všechny stavební firmy chtěly dělat nové akce a vydělat rychlé peníze. Časem zdevastovaný gotický krov či strop zbořit a vystavět nanovo, to nikoho příliš nelákalo. Jeho návrh pracovníkům památkové péče byl zachránit co nejvíce původních prvků a památkáři byli nadšeni. Loni spolurealizoval unikátní projekt pod názvem Dřevo pro kalich. Šlo o proces máčení dřeva v mrtvé a živé vodě, včetně splavení vorových tabulí, a ukázkové tesání trámů na Mírovém náměstí v Litoměřicích. "Naši zákazníci jsou majitelé nemovitých kulturních památek. Nejvíce jsou to farnosti, obce, města a Národní památkový ústav," říká Zdeněk Oravec.

Aleš Erber, Pardubický kraj

Péče o les a vůbec přístup ke správě lesa podle Aleše Erbera tkví v přírodě blízkém hospodaření, v přípravě lesa na klimatickou změnu, zadržování vody v krajině a podpoře biodiverzity. "Získané poznatky vědy a zkušenosti z inovačních postupů ověřené provozní praxí jsem chtěl promítnout do své práce lesníka ve spravovaných lesích," říká. Spravuje les přibližně na 100 ha plochy pro více než deset vlastníků lesů a zájem z celé země stále roste. Vymyslel adaptační postupy proti usychání borových porostů ve východním Polabí, které si nyní osvojuje řada lesních hospodářů.

Jan Beran, Hlavní město Praha

V roce 1990 požádal s rodiči o navrácení majetku, který jeho děda musel po komunistickém převratu vložit do Družstva kovářů. Přebíral dílny v zuboženém technickém stavu a strojní vybavení, které si musel odkoupit, bylo v některých případech ještě po dědovi. Jeho středisko uměleckého kovářství používá tradiční postupy ručního zpracování železa v ohni a vyrábí kované mříže, vrata, lampy, lustry, ozdobné rošty do krbů a krbové vybavení a mnoho dalších funkčních a estetických výrobků. "Každý výrobek je originál, na kterém je patrný každý úder kladiva," říká Jan Beran.

Markéta Nováková, Jihočeský kraj

Důvodem začít podnikat bylo pro ni pokračování v rodinné tradici, zároveň chtěla živnost obohatit o nové, moderní prvky. "Postupem času jsme začali k terasu opracovávat i přírodní kámen a nyní vyrábíme veškeré výrobky z přírodního kamene, mramoru a pískovce," říká Markéta Nováková. Zákazníkům se vždy snaží vyhovět do co nejmenšího detailu, tak aby odvedená práce byla precizní a zároveň podle jejich představ. Ke komunikaci využívá takovou formu, která osloví všechny potenciální klienty. V dnešní době využívá sociální sítě, internetové stránky a různé druhy tisků.

Zdeněk Fryml, Královéhradecký kraj

Truhlařinu zdědil od svých předků, je čtvrtým v pořadí. "Dlouho jsem se bál postavit na vlastní nohy a pracoval jsem jako zaměstnanec. Až nám s kamarádem učarovalo lyžování na starých jasankách, které kdysi vyráběl i můj děda," říká Zdeněk Fryml. Potom byl už jen krůček k obnově rodinné tradice ve výrobě dřevěných lyží, saní a dalších tradičních výrobků. Hlavním artiklem jsou dřevěné lyže z jednoho kusu dřeva zvané jasanky a velké expediční saně. Radost mu udělala úspěšně zvládnutá zakázka repliky lyží ze 17. století coby rekvizity pro finskou pohádku.

Jana Gutteková, Zlínský kraj

V roce 2013 odkoupila firmu, o jejíž pracovní činnosti snila jako o své jediné životní profesi − knihvazačství. "Snažím se překonat společenský konzum a ukazovat hodnoty tohoto řemesla a důvody pro investice," říká Jana Gutteková. Věnuje se designu knihy, zpracování od sazby, ilustracím, vazbě a její instalaci v interiéru. Nabízí vazby v luxusním provedení, konzultace ohledně designu a charakteru knihy až po samotnou realizaci, včetně využití netradičních materiálů, jako je sklo. Mezi jejími zákazníky jsou jak instituce, tak soukromníci.

Karel Giebisch, Olomoucký kraj

"Jsem zcela zrakově handicapován a mým velkým cílem je bojovat za lepší život handicapovaných. Začal jsem tedy hledat způsoby, jak dokázat, že mít nějaké znevýhodnění skutečně nic neznamená a že i lidé s handicapem mohou být začleněni do standardní společnosti," říká Karel Giebisch. Napadlo ho, že se stane masérem, a vybudoval si svůj salon. I přes velké množství masérů se mu podařilo uchytit a nyní pracuje v prestižních reprezentativních prostorách v centru Olomouce. Klienti se jen hrnou. Staví na digitalizaci a on-line řešení, protože nemá rád papíry a hotovost. A lidé jsou nadšeni.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Firmy a živnostníci.