Česko, bankovní ráj na pohled

Bankovní trh v Česku je mnohem méně roztříštěný než řada jiných, konstatoval před třemi lety v rozhovoru pro HN Frédéric Oudéa, šéf Société Générale. Jako hlava největší mezinárodní bankovní skupiny, která u nás vlastní významný finanční ústav (je většinovým majitelem Komerční banky), dobře věděl, o čem mluví i jaký má popsaný stav důsledky. Nízká roztříštěnost − inverzními slovy vysoká tržní koncentrace − svědčí akcionářům bank, protože obvykle vede k vyšším ziskům. To v Česku platí v míře větší než malé, návratnost kapitálu vloženého do bank zde tradičně vysoce překračuje evropský průměr a v některých letech patřila i mezi nejvyšší na světě. Už nyní poměrně konsolidovaný trh navíc právě prochází další vlnou slučování. Co od ní máme čekat?

Postupně zmizí část nízkonákladových bank, jejichž útok na náš trh kulminoval právě před deseti lety. Pokud vše půjde podle předpokladů − a jak PPF, tak šéfové Monety pro to dělají, co mohou −, vznikne velice silný hráč na poli spotřebitelských úvěrů s přesahem do dalších sektorů. Moneta svůj milionový zákaznický "kmen" (bráno bez klientů loni přebrané stavební spořitelny a hypoteční banky Wüstenrot) zvětší skoro na dvojnásobek, čehož by jinak určitě nedosáhla. To v rámci licitování o cenu nabídnutou minoritním akcionářů trochu nediplomaticky zmínila i finanční ředitelka PPF, když vypíchla "omezenou možnost organického růstu" Monety. Samozřejmě v kontrastu s maximálně dynamickou a klienty přitahující Air Bank, kterou chce Kellnerova skupina větší "konzervativní bance" draze prodat.

O změně majitele − a perspektivně i o "rozpuštění" − Equa bank už je prakticky rozhodnuto. Raiffeisenbank koupi menšího konkurenta oznámila o víkendu a transakce tak může narazit už jen u antimonopolního úřadu. Čistokrevná nízkonákladová banka, jež si ve většině krajů vystačí s jedinou pobočkou, posílí svým takřka půlmilionem klientů tradiční "systémově významný" finanční ústav, který svou sílu rád zvětšuje akvizicemi. Ne vždy s tím slaví jednoznačný úspěch. Před 15 lety Raiffei­senbank koupila od PPF eBanku, průkopníka elektronického bankovnictví, ovšem náskok, který tím získala, plně nevyužila. Ozvěnu nářků věrných klientů eBanky můžeme slyšet ještě dnes.

Architekti bankovních fúzí a akvizic vždy argumentují synergiemi. Může však nastat i situace, kdy součet 1+1 dvojku nedá. Je nutné sloučit IT systémy, de facto tedy odepsat investice do jednoho z nich, to samé platí o značce, klientské báze se mohou překrývat, představy získaných zákazníků o ideální bance naopak velmi lišit. Maličkostí není ani střet firemních kultur, jejich sladění může trvat roky. Dobře provedené sloučení však náklady v delším období srazí a součet výnosů neohrozí. Pak už se akcionáři mohou těšit jen na − slovy filmové klasiky − pozitiva a sociální jistoty. Covidová krize odezní a banky v Česku budou dál solidně vydělávat. Menší konkurence, k níž bankovní trh spěje, i když přijdou další menší hráči, tomu jako vždy pomůže.