Kyberbezpečnost a loutky, které očarovaly Japonce. Zlínský kraj zná vítěze soutěží Firma roku a Živnostník roku

Firmou roku 2025 Zlínského kraje je softwarová společnost Monet+, zaměřená na kyberbezpečnost, digitální identitu a platby. Mezi živnostníky zvítězil Petr Valla, autor společenské hry inspirované loutkovým divadlem, kterou ručně vyrábí. V doprovodné kategorii Srdcař uspěla cukrářka Nikol Kratina. Vítězové postupují do celostátního finále 11. prosince na pražském Žofíně.

„Dalo by se to popsat jednoduše tak, že chráníme citlivé informace na cestě z bodu A do bodu B,“ říká ředitel vítězné firmy Monet+ Jan Vavrys. Původně zlínská společnost vyvíjí technologie, které zajišťují bezpečný přístup zaměstnanců do firemních systémů, klientů do internetového bankovnictví nebo k elektronickým dokladům. Její řešení stojí i za bezkontaktním placením kartou v obchodech, dopravě či při nabíjení elektromobilů.

Firma dnes chrání digitální identitu více než 5,5 milionu bankovních klientů, zajišťuje přístup pro 180 tisíc zaměstnanců v institucích a ročně zpracuje přes 1,6 miliardy platebních transakcí. Hodnota plateb, které její systémy autorizují, přesahuje 100 miliard eur.

Firma a Živnostník roku

Firmou roku v Moravskoslezském kraji je výrobce designového nábytku, známější ve světě než v Česku. Živnostníkem pak street food srdcař

15. 10. 2025 ▪ 6 min. čtení

Firma má dnes vývojové kanceláře v sedmi českých městech a obchodní tým v Praze. Její technologie využívají zákazníci po celém světě, od bank po dopravní podniky. Přesto chce vedení zůstat pevně zakotveno ve Zlínském kraji. „Tady jsme doma, tohle prostředí nám dává smysl,“ říká Jan Vavrys.

Monet+ působí ve dvou hlavních oblastech: věnuje se bezpečné správě identity a přístupu uživatelů a zároveň technologiím pro bezhotovostní platby. Její systémy používají banky, dopravní podniky i provozovatelé nabíjecích stanic pro elektromobily. Typickým příkladem je systém odbavení v MHD, kde k jízdence stačí přiložit platební kartu. „Chráníme styčný bod fyzického a digitálního světa,“ shrnuje Vavrys.

Firma se dlouhodobě snaží najít rovnováhu mezi jednoduchostí a bezpečností digitálních služeb. Toto dilema podle Vavryse s nástupem AI ještě zesílilo, Podle něj je tlak na bezstarostné používání technologií obrovský a zároveň nebezpečný. „Každý chce, aby bylo všechno rychlé a bez klikání. Jenže čím míň kroků, tím víc prostoru pro chybu,“ říká.

V praxi to znamená, že Monet+ často brzdí přehnané nadšení svých klientů. „Někdy prostě musíme říct, že něco nejde. I když to vypadá elegantně a pohodlně, nemusí to být bezpečné,“ dodává Vavrys.

Upozorňuje, že v době, kdy se i složité úkony přesouvají do mobilu, roste riziko ztráty kontroly. „Dnes můžete přes telefon převést úspory nebo měnit vlastnictví nemovitosti. Ale opravdu to chcete dělat mezi dvěma zastávkami v tramvaji? Určité překážky mají smysl. Pomáhají zpomalit a přemýšlet,“ dodává.

Do budoucna chce Monet+ růst především v oblastech, které už dnes ovládá, a rozšiřovat spolupráci se zahraničními partnery. Připravuje se na zavedení evropské digitální peněženky i na přechod k postkvantové kryptografii, která má změnit způsob ochrany dat. Základnou firmy zůstává Zlínský kraj, i když vývojové týmy dnes pracují ve více českých městech.

Hra z baťovského půldomku, která nadchla Japonce

Vítězný živnostník Petr Valla se živí prací ve výškách, nejčastěji na telekomunikačních stožárech v Německu a ve Švédsku. Ve volném čase se ale vrací do svého baťovského půldomku ve Zlíně, kde vyrábí malé loutkové divadlo, které ovládají provázky vedené drážkami ze spodní strany dřevěné desky.

„Chtěl jsem vytvořit něco, co jednou zůstane mým dvěma synům,“ říká. K nápadu ho přivedl obraz vlámského malíře Pietera Brueghela Dětské hry. „Je na něm spousta zapomenutých her, které si člověk chce zkusit. Říkal jsem si, že někde musí existovat taková, kterou bych mohl oživit.“

Hru Petra Vally si po ukázce na Expu 2025 objednalo už několik japonských zákazníků.

Foto: Kenka puppetgame

Tak vznikla hra Kenka puppetgame – moderní verze tradičního loutkového divadla. Postavičky z korálků se pohybují pomocí provázků napnutých v drážkách, které reagují na pohyb rukou. Vzniká překvapivě přesná a živá interakce mezi člověkem a loutkou. Každý kus vyrábí Valla ručně a zatím jich vzniklo jen sedmdesát. „Je to spíš osobní projekt než byznys,“ dodává.

Letos se jeho hra dostala až na světovou výstavu Expo v Ósace, kde se stala nečekaným hitem českého pavilonu. „Zjistil jsem, že ji tam hrálo kolem třiceti tisíc lidí. Byla opotřebovaná, ale pořád fungovala,“ říká. Japonci se o hru zajímali i mimo pavilon a pravidelně Vallu zastavovali na ulici, fotili se s ním a nejčastější otázka prý zněla, jestli jde o tradiční českou hru. „Říkal jsem jim, že ne, že je to jejich tradiční hra. Já ji jen oživil,“ dodává s úsměvem.

Na svém webu nabízí hotovou hru i návod, jak si ji vyrobit doma. Ve spolupráci s Prusa Research zveřejnil také 3D modely postaviček pro tisk. Co bude dál, zatím neví. „Pořád to beru spíš jako osobní projekt,“ přiznává. „Zkoumám, jestli má smysl jít víc do byznysu, nebo zůstat u ruční výroby. Nechci, aby z toho zmizelo to kouzlo. Ten úspěch vznikl právě proto, že to nebyl byznysový nápad.“