Finanční sektor po době covidovské? Víra v růst dává smysl, míní bývalý guvernér ČNB

Z pohledu z hlavního města jednoho z nejpomaleji se očkujících států Evropské unie (která k vlastní škodě zcela promrhala unikátní ekonomickou sílu při objednávání vakcíny), tedy z Prahy, se to zdá nemožné. Ale náznaky, že doba covidová skončí (ne-li objevem Léku s velkým L, tak alespoň vakcinací), se množí. A v této souvislosti stojí za to, zamyslet se nad tím, jak bude vypadat budoucí finanční instituce postcovidového světa. K tomu je ale třeba si nejprve připomenout, jaké charakteristiky formovaly podobu finančních trhů již před příchodem pandemie. Poté si připomenout zvláštnosti fungování "covidovského" finančního systému. A nakonec se i zamyslet nad tím, jak se do této podoby promítnou dnes tak diskutované jevy, jako jsou inovátoři a nové koncepty, ale i jak obecněji promění svět revoluce ve zpracování a přenosu informací, kterou již po dvě dekády zažíváme.

V prvé řadě je ale nutné si připomenout, že dnešní svět, který bez ohledu na covid představuje v historii lidstva svět především bohatnoucí bezprecedentní rychlostí, zahájila někdy před čtvrt tisíciletím transformace tehdejších trhů v důsledku využití dvou nových kanálů umožňujících rychle a levně mobilizovat dlouhodobý, do té doby nikdy tak systémově nevyužívaný volný kapitál. Ty kanály se jmenují bankovní soustava soukromých bank schopných emitovat vlastní peníze (znásobovat vklady jim svěřené) a akciové či dluhopisové trhy schopné mobilizovat nevyužívaný nebo neefektivně, nevýnosně užitý kapitál. Mnoho krizí připomnělo a připomíná, že to, co kolem těchto dvou kanálů organizovaný finanční svět ke své existenci potřebuje, je důvěra vůči finančním institucím, jejich solidnosti a víra v ekonomický růst. Důvěra v solidnost umožňuje jejich vkladatelům či klientům nestahovat z nich v případě ekonomických otřesů likviditu.

Víra v růst dává smysl ať už investicím společností mobilizujících kapitál prostřednictvím finančních trhů, nebo projektům úvěrových klientů soukromých bank. Nemáme-li se bavit o zcela jiném světě a nejspíš i zcela jiné organizaci postcovidovské společnosti, musíme vycházet z toho, že potřeba zachovat tuto důvěru a víru bude utvářet i podobu postcovidovského finančního světa. Digitalizace světa, revoluce v rychlosti a ceně zpracování a přenosu informací tu byly již před covidem. Zralost tohoto odvětví lze demonstrovat například na vývoji kompozice deseti největších společností světa. Mezi deseti největšími společnostmi z hlediska tržní kapitalizace bylo už v roce 2019, tedy před pandemií, sedm firem z oblasti digitální ekonomiky: Microsoft, Apple, Amazon, Alphabet (dříve známý jako Google), Facebook, čínská platforma Alibaba a primárně na hry se orientující Tencent. Vedle nich už v roce 2019 stály jen tři korporace z klasického světa, saúdskoarabský ropný gigant Aramco – největší firma světa z hlediska kapitalizace – a na 9. a 10. místě Buffetův Bershire Hattaway a největší "drogista" světa Johnson & Johnson. Další tendence digitálního světa, která se nepochybně upevní, je nástup asijských, čínských digitálních gigantů s tím, že jen americké korporace jim jsou a budou schopny konkurovat. Je to důsledek toho, že digitální trhy s dostatečným počtem potenciálních klientů, jednotnou regulací a hlubokými zdroji rizikového kapitálu nelze nalézt jinde.

Ekonomické vlastnosti digitálních trhů přitom vytvářejí prostředí, ve kterém převládá monopolizace. Digitální svět tedy bude utvářen monopoly pocházejícími z USA a Číny (v budoucnu snad i Indie), v lepším případě pro spotřebitele si budou alespoň konkurovat primárně formou duopolistické konkurence! Dalším méně povšimnutelným rysem digitalizace ale je i proměna společnosti. Často se hovoří o tom, že digitalizace přináší změny v organizaci firem, méně si ovšem všímáme toho, že se mění možnosti organizace společnosti jako takové. Zvětšení schopnosti přenášet a zpracovávat informace přinášelo v historii vždy zdůraznění role větších hierarchicky řízených organizací. Impéria ať již státní, či soukromá v takových dobách převládají více. Stejně tak se daří více prosazovat systémy nutící jednotlivce a firmy snažit se o maximalizaci výkonu podle více kritérií, než je jen zisk či osobní benefit. "Správné chování" začíná být stejně důležité jako bohatství, neboť je více vynutitelné. V neposlední řadě nám digitální revoluce přinesla dramaticky větší schopnost vytvářet a přenášet něco, co lidské chování ovlivňuje přímo a bezprostředně (přes "první signální") – obraz. Co to znamená pro finanční svět, je dnes těžké domyslet. Není ale žádná náhoda, že se úspěšní lídři firem, včetně těch finančních, více a více objevují v mediálním světě v roli viditelných a obecně známých tvůrců mínění, v extrémních případech i mediálních hvězd a bavičů (E. Musk).

Covidovský svět pandemie a zavedená opatření hlavních makroekonomických autorit přinesly akce, které zachovaly důvěryhodnost hlavních finančních institucí. Jejich vkladatelé a klienti nebyli znejistěni. Cenou za to bylo nalévání a přísun likvidity jak do bankovního sektoru, tak i do akciových a dluhopisových trhů. Ta cena se neplatila a ani dnes neplatí v růstu inflace, spotřebitelé ani firmy v lockdownech totiž nebyli schopni více poptávat zboží, služby či investice. Platí se ale větším vlivem jiných institucí než privátních na chování těchto trhů. A digitální revoluce tento stav umožňuje udržet po delší dobu, než si dnes asi uvědomujeme. Byla však znejistěna víra v budoucnost, víra v růst. Dá se čekat, že budoucí finanční svět bude tuto víru obnovovat jak na základě vlastního prospěchu, tak i na základě tlaku státních a regulačních institucí.

Pokud jde o disrupce a inovátory, je třeba konstatovat, že teze o tom, jak vytlačí stávající hráče z jejich finančních  trhů, se nenaplňují. Jako jejich přímí konkurenti totiž většinou postrádají onu nutnou důvěru klientů, ale i podporu regulátorů. A ti největší z nich si to začínají uvědomovat. Měl jsem v únoru možnost zúčastnit se prezentace o konceptu facebookovské měny – diem (dříve libra). Bylo charakteristické, že většinu vystoupení věnoval prezentující jen dvěma tématům: zajištění spolehlivé likvidity konceptu pro jeho klienty a jednání s klíčovými regulátory. Pro většinu inovátorů ale bude jednodušší spojování se se stávajícími hráči finančních trhů.

Už nyní lze ovšem vyvodit některé požadavky na chování hráčů finančních trhů postcovidovského období. Budou nuceni více komunikovat nejen se svými klienty, ale i s tvůrci regulace a dohledy. Budou více nuceni naplňovat i jiné požadavky než jen ziskovost. Budou asi muset zjednodušovat komunikaci se svými klienty a více využívat obrazů a emocí. A budou si muset častěji hledat spojence a utvářet aliance. A v neposlední řadě budou pod tlakem požadavků na to, aby na jednotlivých trzích vystupovali ve velmi lokalizovaných vzorcích chování a nabízeli velmi lokalizované produkty. Což vše mimo jiné znamená, že určitě nebudou menší a často jim nebude povoleno být evidentně dravější. Očekávejme tedy další dohledy a regulátory a dohledy kontrolovanou konsolidaci. Koneckonců zažíváme to už i u nás.