Kůrovec je výzva změnit lesnictví i dřevařství, která se už nemusí opakovat

Chřadnutí lesů spolu s kůrovcovou kalamitou s sebou v posledních letech přinesly do českého lesnictví i zpracování dřeva zásadní změny. Těžba výrazně vzrostla a Česko se dostalo na čelné příčky vývozců surového dříví. Hlavně díky deštivému počasí se situace v lesích začala loni pomalu stabilizovat. Podle Vojtěcha Dorňáka, jednatele firmy Kloboucká lesní, je to unikátní příležitost a výzva pro lesníky, aby nově nastavili podobu lesa pro budoucí generace. "Cílem je pěstování trvale udržitelného lesa, který plní nejen veškeré ekologické, ale zároveň i produkční funkce," říká Dorňák. To znamená takového, který bude mít stálé výnosy a bude méně ohrožený změnami klimatu a kalamitami, jako je třeba nyní ta kůrovcová.

HN: Jak by měl vypadat les a přístup k němu, aby byl trvale udržitelný?

Zásadní je rozhodně diverzifikace. Udržitelný les musí být druhově, věkově i vertikálně rozmanitý. Jen tak je možné zajistit jeho stabilitu vůči škodlivým vlivům, minimalizovat tím riziko kalamitních stavů a snížit ekonomické náklady na výchovu lesa (průběžná úprava počtu stromů a druhové skladby − pozn. red.).

HN: Je udržitelný les náročnější na péči?

Je, protože při jeho výchově i obnově je nutný individuální přístup. Ve srovnání s ním je velkoplošné hospodaření jednodušší, není tam potřeba takový cit hospodáře a většinu prací je možné řešit strojově a schematicky.

HN: A výnosově, je velkoplošný les výhodnější?

Pokud bychom se soustředili jen na výnos a pominuli rizika kalamitních vlivů, tak ano. Ale jak jsme se už v minulosti mnohokrát přesvědčili, nesmíme zapomínat na zásadní vliv přírody. Výhodou udržitelného lesa je však poskytování trvale výnosové renty.

HN: Je různorodý les i obranou proti kalamitám?

Určitě. Diverzita porostů je zárukou, že když se přemnoží jakýkoliv škůdce a jeho vlivem odumře jeden druh dřeviny, celek zůstane kompaktní a bude i nadále schopen plnit svou funkci. Kalamity nás provázely v minulosti a jistě budou i nadále. Opakují se také teplotní výkyvy. V minulých letech se bohužel potkalo více negativních faktorů − vyšší teplota, nedostatek vláhy a vlivem toho velký podíl chřadnoucích stromů, převážně jehličnanů starých 60 až 80 let, které byly náchylné na kůrovce. Nejsou to ale jen jehličnany a kůrovec, ohroženy škůdci jsou i listnaté druhy dřevin. Například velké plochy jasanových porostů v rámci Evropy chřadnou a odumírají vlivem houbového onemocnění chalara fraxinea. Na dubech zejména jižní Moravy způsobuje velké škody při přemnožení chroust maďalový. Každá dřevina má svého škůdce.

HN: Kůrovec tedy urychlil přeměnu lesů. Na jak dlouho ještě kalamitu odhadujete?

Předpokládám, že to bude ještě pár let trvat, hlavně kvůli zvýšenému riziku nižší odolnosti nynějších rozvolněných porostů vůči větru. Na Moravě kůrovcová kalamita ustupuje, ale přesouvá se na západ. Vše záleží na počasí v letošním roce a také příštích letech. Když bude chladnější a deštivé jako loni, kůrovce bude ubývat. Kůrovec je až sekundární příčina odumírání porostů. Prvotní je nedostatek vláhy.

HN: Ve vaší velkoškolce pěstujete sazenice v písčité půdě. Je to cesta, jak si poradit se suchem?

Svým způsobem ano, je to cesta k odolnějším sazenicím. Když přežijí na přehřátých píscích, přežijí takřka všude. Písčité půdy jsou lehké a nedokážou zadržovat příliš vláhy. Proto jsou v nich pěstované sazenice nuceny vytvořit si bohatý kořenový systém. Zároveň je při jejich vyzvedávání nižší riziko, že se potrhají vlásečnicové kořeny, což má zásadní vliv na ujmutí v lese. Naši lesní školku jsme modernizovali i pro pěstování většího množství obalovaných sazenic v substrátu, což nám umožňuje zalesňovat více měsíců v roce.

HN: Když bude přibývat přirozená obnova lesa, školky nebudou tolik potřeba, že?

V našich klimatických podmínkách nelze význam lesních školek zcela nahradit přirozenou obnovou. Bez lesních školek a kvalitního sadebního materiálu není možné docílit druhové změny porostů. Proto budou školky potřeba v určitém objemu i v budoucnosti.

HN: České dřevařství je hodně uzpůsobené smrku. Dá se kvůli tomu čekat tlak ze strany zpracovatelů, výrobců, těžařů či státních institucí, aby se na místech kácení kůrovcového dřeva znovu hodně sázely smrky?

Tlak může být. V posledních letech se však trend obnovy lesních porostů výrazně změnil a listnaté dřeviny při zalesňování převládají. Myslím si, že dlouhodobě se dřevařský trh přizpůsobí i zpracování listnatého dřeva, jako se o to snažíme i my. Jsme jedna z mála firem zaměřených na zpracování jehličnaté i listnaté kulatiny v rámci jednoho výrobního závodu. Snažíme se tím přizpůsobit využití dřevin v přirozené skladbě lesa našeho okolí. A je nutné zdůraznit, že smrk do českého lesa patří také a je jeho nedílnou součástí.

HN: Ovšem asi ne všichni hospodaří jako vy. Může za pár let nastat problém, že ubude smrků a nebude co zpracovávat?

Ano, to se může stát. Na konci roku 1999 byla ve Francii kalamita kvůli vichřici Lothar, spadlo přes 100 milionů kubíků dříví. Po jeho vytěžení větší část zpracovatelů zanikla. Teď to může čekat i nás. Z roční těžby přes 30 milionů kubíků v minulých letech se vrátíme zpátky na standardní, skoro poloviční objemy a dříví může začít chybět také v návaznosti na současný vysoký export surového dříví.

HN: Proč se tak hodně vyváží?

Dříví se z Česka vyváželo i před kůrovcovou kalamitou, ale současné objemy jsou o hodně vyšší. Je ho velký přebytek právě kvůli kalamitě a zároveň nedostatečné kapacitě tuzemského zpracování. S ohledem na ekologii, hlavně uhlíkovou stopu, je ale důležité podpořit regionální zpracování a spotřebu tuzemského dříví jako strategické suroviny.

HN: Můžete to vysvětlit?

Myslím si, že když vláda zařadí dřevo mezi strategické suroviny, umožní to jiný pohled na něj. Je nezbytně nutná podpora a propagace dřeva jako obnovitelného materiálu a výrobků ze dřeva jako moderní alternativy vůči výrobkům z materiálů, které mají nesrovnatelně vyšší negativní ekologický efekt. Právě rozumně obhospodařovaný udržitelný hospodářský les je jednou z možností, jak tohoto cíle dosáhnout. Mělo by být pro nás samozřejmostí, že když si sedneme ke stolu, bude například z bukového dřeva, které vyrostlo v našich lesích. K tomu musí v první řadě dospět každý z nás. Důležité je podpořit využití tuzemského dříví i ve veřejných stavbách a zakázkách. Pro širší využití ve stavbách je také nutná aktualizace požárních předpisů a norem pro dřevostavby. Jsou zastaralé a neodpovídají stavu ve zbytku moderního světa. Je velmi problematické, až nemožné stavět vícepatrové dřevěné budovy.

HN: Vy dřevo i zpracováváte. Je pravda, že ho většinou získáváte z okruhu 100 kilometrů?

Snažíme se o to, i když teď ho vozíme i z větších vzdáleností po železnici. Záměr do budoucna je opravdu dostat se do 100 až 150 kilometrů. Stále nám však chybí odpovídající poptávka, zejména po listnatých dřevinách.

HN: Vyrábíte lepené hranoly, což je teď velký trend. Myslíte si, že bude v příštích letech přibývat dřevostaveb a bude se rozšiřovat využití dřeva ve stavebnictví?

Určitě. Teď spolu s Vysokým učením technickým v Brně a Mendelovou univerzitou v Brně spolupracujeme na lepených hranolech v kombinaci různých dřevin a technologických prvků s cílem zvýšit dostupnost a statické parametry. K tomu využíváme kombinace různých dřevin, například buk, modřín a douglasku.

HN: Když si vezmeme všechny články lesnicko-dřevařského sektoru, kdo nejvíc ovlivňuje, aby se v lese hospodařilo udržitelně?

V zásadě to musí být společný zájem všech účastníků, jinak to nemůže fungovat. Největší vliv má bezesporu vlastník lesa, s následnou podporou tuzemského zpracovatelského průmyslu a regionální poptávkou zákazníků.

HN: Kvůli kůrovci je teď ale příležitost ke změně v přístupu k lesům, ne?

Ano, jsme na rozcestí. Před námi je jedinečná výzva pro lesníky a zpracovatele dříví, která se už nemusí opakovat. Zvláště když celosvětová spotřeba dříví roste. Na jednu stranu by bylo jednoduché říct: odbyt smrku jde pořád, vysadíme všude smrk a budeme se k lesu chovat jako k plantáži. Na druhou stranu je složitější přizpůsobit celý průmysl přirozeně udržitelnému lesu. Jednoduché řešení ale nemusí být to správné. Je před námi ještě mnoho práce, aby se nám podařilo propojit výrobky z udržitelného lesa s poptávkou veřejnosti.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zemědělství a lesnictví.