Kdysi dávno, pradávno, když lidstvo procitalo z absolutní negramotnosti a začalo se formovat jakési (kolektivní) vědomí, prvotní mýty nám říkaly, že jsme my lidé na světě z jednoho jediného důvodu: práce.

Pradávná generace prvotních bohů, starších než řecké báje a pověsti, starších než Egypt, se stává znavena násilným a únavným tvořením. Sumerský panteon se tak dostane k tomu, že si stvoří robotníky, kteří budou pracovat místo bohů, aby se oni mohli věnovat zahálce a nemuseli se nadále trápit a mordovat s udržováním stvoření, s oddělováním chaosu a řádu, s tím pradávným bojem.

A tak si stvořili entitu, která byla dost inteligentní na to, aby se dokázala sama udržovat a disponovala (dnes bychom řekli) jakousi omezenou umělou inteligencí, vhodnou k tomu, aby byla schopna plnit přání bohů, ale ne dost chytrá na to, aby jim do toho kecala: „A Ea stvořila člověka, na kterého uvalila práci bohů a osvobodila tak bohy“. To je jediná věta, která se zabývá člověkem, z celých těch 12 tabletů stvoření. A zároveň je to jasné jako facka: lidé jsou tu od toho, aby pracovali pro bohy, tečka.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se