Zženštění ekonomiky aneb Ekonomiko, tvé jméno je žena

Kdysi bývala celková ekonomika taková… svalová, násilná, silová, práce fyzicky náročná, práce nebezpečná, chtělo by se říci těžkotonážní. Vlastně se ekonomického života účastnili zejména muži – a to muži v produktivním věku. Ženy byly často plně zaměstnány v domácnosti a rodinu živil muž. Ten chodil ven, mimo domov do práce, do světa a tam vydělal peníze a nosil domů chleba, byl anglicky řečeno „bread winner“, dobyvatel chleba, zaopatřovatel rodiny.

V poslední době, během pár generací, se tato role změnila. Ekonomika se jakoby zženštila, víceméně ruku v ruce s emancipací žen v politické rovině a ve společnosti obecně. Dnes je jen málo zaměstnání, která by zcela plnohodnotně nemohly vykonávat ženy. Povětšinou již nejde o tvrdou fyzickou práci, kterou mohli dělat jen chlapáci, ale ekonomika sama o sobě „změkla“, stala se ženštější. Průmysl je ve vyspělých zemích stále menší a menší součástí vytvořené hodnoty, tedy bohatství. Ještě dramatičtěji je to vidět v zemědělství, které tvoří jen pár procent HDP. Dnešní ekonomiky jsou založené na službách, hrubý domácí produkt již není dominantně vyráběn v továrnách a není tak hrubý jako kdysi, stává se čím dál tím jemnější – během pandemie chodila práce dokonce za námi domů, místo my za ní do práce. A pokud tento trend prodloužíme, je dost dobře možné, ba celkem pravděpodobné, že další v řadě emancipace budou děti.