Číňané musí platit uhlíkové clo, jinak jsou klimatické plány Evropy na nic, říká oxfordský expert

Po letech přešlapování se Evropa rozhoupává k zavedení uhlíkového cla. Evropské firmy si nyní musí kupovat emisní povolenky. Podniky z Číny, Ruska a dalších zemí tak jsou oproti nim zvýhodněny. A Evropané konzumují „špinavější“ produkty, než jsou ty domácí. Podle oxfordského profesora Dietera Helma jiná cesta než clo neexistuje. „Je přece jasné, že uhlík vypuštěný doma i ten dovezený by měly stát stejně. Protože emise nejsou lokální, atmosféra je jen jedna,“ říká v rozhovoru pro HN známý energetický expert a autor řady knih o ochraně klimatu.

Návrh  Evropské komise na uhlíkové clo skrytý pod krkolomnou zkratku CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism) zahrnuje železo i ocel, cement, hnojiva, hliník a výrobu elektřiny. Je součástí velkého klimatického balíčku Fit for 55, pomocí kterého chce EU do roku 2030 snížit emise o 55 procent.

Podle Helma by měli politici lidem konečně říct, že spotřebováváme příliš uhlíku. „Více, než si můžeme dovolit. A abychom s klimatickou změnou něco udělali, tak to prostě bude mít dopad na náš životní standard,“ uvádí Helm.

HN: Vy dlouhé roky tvrdíte, že je nutné zavést uhlíkové clo na dovoz zboží do Evropy. Jak se vám líbí aktuální návrh Evropské komise?

Návrh CBAM je jediná cesta, jak zajistit, že bude Evropská unie schopná opravdu ovlivňovat klimatickou změnu. Problém současného nastavení je, že pokud se pouze snažíte snížit domácí emise při výrobě oceli, cementu a dalších, a pak je dovezete z Číny, tak ničemu nepomůžete. Spíše je to právě naopak. Pokud se podíváte na vývoj v Evropě řekněme od roku 1990, tak došlo k široké deindustrializaci. A naproti tomu v tom samém období průmysl Číny roste a spolu s tím i spotřeba energií a množství emisí CO2, které jsou vypouštěné do ovzduší. Čína při výrobě využívá více uhlí než evropské země, velkou část zboží vyváží, a tak klimatickou situaci jen zhoršuje.