Do lesa chodí v tričku vyrobeném z dřevní celulózy. Spravuje a dohlíží na lesní hvozdy s výměrou přes dva tisíce hektarů soukromým i obecním vlastníkům lesů a hospodaří v nich přírodě blízkým způsobem. Sleduje vědecké poznatky, vymýšlí projekty, kterými se snaží posunout české lesnictví. Aktuálně řeší, jak aktivněji pečovat o zeleň podél železničních tratí, aby se stromy v jejich blízkosti nemusely kácet, ale byly více připraveny na klimatické extrémy. Lesní hospodář Aleš Erber (35) má stále plný diář, a kdyby měl všechno své úsilí shrnout do jediné věty, zněla by takto: Pojďme udělat z českého dřeva strategickou surovinu.

HN: Kdybyste se mohl podívat do české krajiny za 100 let, jak byste chtěl, aby vypadala?

Když zavřu oči, vidím pestrou krajinu. Podél každé cesty vede alej, pole jsou rozdělená do menších celků a menší plochy jsou zpestřené keři a stromy. Některá území se speciální péčí fungují jako agrolesnické systémy. Jsou tam průjezdné a průchodné cesty, přístupné pro turisty, plné různých zastavení. Krajina jako celek má hodně vodních ploch a bažin. Co se týká lesa, má pestrou druhovou skladbu a stromy zde nerostou jako vojáci hustě vedle sebe, ale rozrůzněně co do plochy, výšky i stáří. Takový les bude odolnější a pestřejší.

HN: Co každý z nás může udělat pro to, aby tomu tak skutečně bylo?

Odpověď je podle mě jednoduchá: Nakupujte a konzumujte regionální produkty. Regionalita je cesta k trvale udržitelné prosperitě a nezáleží na tom, jestli jde o lokální zemědělské produkty nebo o samotné dřevo z nedalekého lesa.

HN: Myslíte tím i to, že dřevo z lesa by nemělo jít na export, ale zůstat v regionu?

Přesně. Dřevo, které cestuje přes půl světa, už není tak ekologické, byť se s produkty z něj obchoduje globálně. Právě proto musíme vychovávat a motivovat společnost, aby nakupovala co nejvíce regionálně. Přál bych si, aby bylo normální mít dřevěnou kuchyň od místního truhláře, podlahu ze dřeva z místního lesa a zpracovaného místní pilou. Určitě tu je prostor pro to, abychom dřevo dostali do domácností, institucí, aby veřejní zadavatelé, města, obce i stát, stavěli více dřevostaveb. Celý svět bude stavět za pár let výhradně ze dřeva, protože bude nedostatek písku, kamene, nafty.

HN: Takže je třeba vytvořit poptávku, která tu zatím není?

Musíme tvořit poptávku ruku v ruce s nabídkou. Ale nejprve bychom měli určit, kolik budeme potřebovat dřeva, kolik zpracovatelů, nábytkářských firem, kolik dřeva můžeme exportovat. Potom budeme vědět, kolik lesů můžeme ponechat v bezzásahovém režimu nebo mít v národních parcích. Dřevo by se mělo stát pro Česko strategickou surovinou. A výrobky ze dřeva, ať už domy, stoly, ložnice či oblečení, jsou cestou, jak tomu lze pomoci.

HN: Vidíte cestu, jak o tom lidi přesvědčit?

Je důležitá výchova generace, která se té změny dožije. Zároveň potřebujeme změnit myšlení celé společnosti, a to co nejrychleji a nejúčinněji. U nás třeba chybí environmentální, zemědělsky zaměřený pořad, který by ve veřejnoprávním prostoru vysvětloval lidem pojmy, jako je kontinuální hospodaření, propojení člověka s přírodou, péče o krajinu jako celek. Měl by také umět jednoduše vysvětlit, proč máme podporovat regionální produkty. Snad se brzy u nás takového pořadu dočkáme. V zahraničí existují a jsou dobře sledované.

HN: Ve své vizi české krajiny za 100 let jste zmínil termín agrolesnictví. Můžete ho vysvětlit?

Agrolesnictví je z mého hlediska kombinace vyvážené dřevní a zemědělské produkce. Představte si, že na loukách se časem začnou objevovat stromy v řadové výsadbě nebo jako solitéry. Budou sloužit k produkci dřeva, klidně i ovoce, a budou dávat stín. Na intenzivně obhospodařovaném poli budou linie stromů po 60 až 100 metrech. Rozdělí čtverec pole do menších políček oddělených liniemi stromů, ale pole bude možné nadále jednoduše obdělávat. Třešně, javor klen, ořešák, domácí dřeviny, hrušky, mezi tím pšenice, kukuřice.

HN: Jaký smysl mají stromy na zemědělské půdě?

Především absorbují uhlík na dlouhou dobu. Zlepšují biodiverzitu, ochlazují prostor kolem sebe, zadržují vodu, mění ráz krajiny. Stromy přinášejí hospodáři potenciální zisk ze dřeva i z ovoce. Dávají stín pro pastvu. Mohou být zdrojem kvalitního dřeva pro výrobu nábytku, ale i pro výrobu štěpky, biomasy určené k vytápění domů, která do budoucnosti může být nedostatkovým zbožím.

HN: Jaká jsou rizika tohoto způsobu hospodaření?

Než začne agrolesnické hospodářství fungovat, potrvá to 30 až 40 let a začátky budou těžké. Založení takového systému může zhatit extrémní počasí, sucho či velké deště. Stromy mohou napadnout myši i stádo daňků. Nemluvě o vandalismu. Rizik v rámci nastartování procesu je mnoho. Přesto věřím, že při správně nastavených cílech je tento systém dlouhodobě ekonomicky i společensky výhodný.

HN: Na holinách po řádění kůrovce mají teď šanci vyrůst druhově pestré lesy. Jak budou vypadat?

Každý si pod tímto souslovím představí něco jiného. V principu jde o to, aby druhová a věková pestrost, tedy i výšková rozrůzněnost lesa, byla na co nejmenší jednotce plochy. V tom tkví podstata odolnosti. My ale na přírodu moc spěcháme. Když budete mít vysázeny různé druhy stromů, ale bude to hektar smrku, hektar buku a zase hektar smrku, druhová pestrost se výrazně nesníží. Pěstování lesů je hra světla, stínu a práce s vodou. Tam, kde jsou po vykácení lesů rozlehlé holiny bez živin a vody, bych doporučoval nejprve nasadit přípravné dřeviny, například rychle rostoucí břízy. Ty vytvoří mikroklima a díky opadanému listí vyživí půdu pro cílové dřeviny. Navíc později vysazeným stromům, třeba smrkům, poskytnou stín, a ještě je po vykácení můžeme zpeněžit. Nebo na holiny sázet světlomilné dřeviny, jako je například dub, spolu s dalšími. Záleží hlavně na počáteční představě vlastníka, jaký les chce vlastně mít.

HN: Kde se změnou lesů a krajiny začít?

Na konci, u konečného výrobku. Dřevo rovná se lesy. Vlastníci lesa jsou živi z prodeje dřeva. Proto musíme paradoxně těžit víc a častěji, protože těžba výchovná, obnovní, je cestou ke stabilitě lesa. Jestliže nevytváříme holiny, pokud nejde o ty vynucené kůrovcem, les důmyslně prosvětlujeme a tím umožňujeme stromům dosahovat větší přírůst. Umíme pěstovat dřevo dobře, intenzivně, šetrně k přírodě. Když věnujeme péči korunám, aby měl strom prostor k životu, zvýšíme jeho výkon, bude mít více energie, bude odolnější a stabilnější a s ním i celý ekosystém. Výchovou můžete ovlivnit cílovou tloušťku, zralost stromu může nastat už za 50 až 60 let, zatímco dnes je průměrný věk stromu při těžbě 115 let. Dosud jsme lesy pěstovali hustě a zbytečně udržovali zásobu lesních porostů. A tu pak sežral kůrovec.

HN: Od krajiny budoucnosti nás dělí desítky let práce, jejíchž výsledků se možná ani nedožijeme. Co vám dává sílu vytrvat?

Žene mě dál touha něco změnit, i když mi řada lidí hází klacky pod nohy. Snažím se už moc nekritizovat, ale spíše hledat společnou cestu. Téma české krajiny, lesů a dřeva by mělo být jedním z nejdůležitějších témat v předvolební kampani. Příroda si nakonec poradí i sama. Otázka ale je, za jakou cenu. Pro mě osobně je důležité, abych mohl říct, že já jsem pro to udělal všechno.

Související
Newsletter

Byznys

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější z byznysu a finančních trhů?

Každý pátek od nás dostanete souhrn klíčových událostí doplněných o kontext. Autory jsou přední osobnosti Hospodářských novin: Jaroslav Mašek, Luděk Vainert, Milan Mikulka, Jana Klímová a Martin Ehl.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru