Voda je stále příliš levný zdroj. Velcí spotřebitelé by za ni měli platit víc

Potíže s nedostatkem vody by se neměly řešit jen z veřejných peněz, ale zapojit by se měly i firmy. „Mohou pomoci například při renovaci vodovodního potrubí, aby neprosakovalo, nebo při recyklaci šedé vody v textilních fabrikách,“ říká Torgny Holmgren, šéf Stockholmského mezinárodního institutu pro ochranu vod.

HN: Švédsko je známé jako průkopník ekologických inovací. Máte i tam problémy s vodou?

Ano, i my máme potíže s vodou. I v některých částech Švédska, především ve východních a jihovýchodních regionech, se potýkáme s nedostatkem vody v krajině. Před časem to omezilo provoz vodáren na dvou ostrovech v Baltském moři, což se nikdy předtím nestalo. A po této události jsme si začali uvědomovat, že nemůžeme mít tak laxní vztah k čerstvé vodě a že také v naší zemi jsou části, které za určitých okolností mohou zůstat bez vody, a že je s tím potřeba něco dělat a do ochrany pitné vody více investovat. Stejně tak došlo ke dvěma nebo třem incidentům, kdy průmyslové firmy znečistily soustavu pitné vody, což vedlo k tomu, že lidé byli po nějakou dobu odkázáni na pitnou vodu z dovezených nádrží. Kdyby pili tuto znečištěnou vodu, riskovali by infekci žaludku.

HN: Jaká opatření tedy ve Švédsku děláte, abyste zamezili problémům s vodou?

Snažíme se především v centrech velkých měst výrazně investovat do obnovy a modernizace vodovodního potrubí a dalších částí vedení pitné vody. Když se totiž hladina moře zvedne nad určitou úroveň, sůl začne pronikat do pitné vody. Takže nyní renovujeme zábrany, které dělí mořskou a sladkou vodu z oceánu. Stejně tak se zaměřujeme na snížení běžné denní spotřeby pitné vody. Nyní jsme na objemu 130 litrů na člověka na den (pro srovnání, v Česku je to 89 litrů na člověka za den – pozn. red.).

HN: Jak přesvědčujete lidi, aby více šetřili vodou?

Snažíme se celkově zvýšit povědomí o problematice plýtvání vodou a stejně tak zdůrazňujeme, že jde také o velký ekonomický problém. Voda je například obrovskou výdajovou položkou v průmyslu, hlavně v textilním. Přitom ve Švédsku máme, stejně jako vy v Česku, široké možnosti pro recyklaci vody a nemusíme vždy ke všemu používat čistou pitnou vodu. Tedy šíření povědomí ve veřejnosti je podle mého názoru opravdu důležité.

HN: Tím myslíte například kampaně v médiích?

Ano, přesně tak. Děláme to prostřednictvím médií, dáváme lidem informace, že kdo má tu možnost, měl by zadržovat vodu v oblasti, kde žije, a také, že je třeba s vodou zacházet opatrně, s rozmyslem a nevnímat ji jako nějaký odpad, něco, čím je možné plýtvat. V celém Švédsku teď odstartovaly obrovské investice do úspornějšího nakládání s odpadní vodou, ale stejně ještě máme rezervy v tom, jak vodu používáme. Jako velký problém nejen Švédska, ale i většiny ostatních států vnímám fakt, že není žádný ekonomický tlak na úspornější zacházení s vodou. Ona je stále celkem levný zdroj. Mnoho lidí ani neví, kolik stojí kubík vody, a to je celkem problém.

Budoucnost vody

Nový rybník a školka se zelenou střechou. Města bojují za příznivější klima

23. 9. 2021 ▪ 7 min. čtení

HN: Myslíte si, že by voda měla stát víc?

Spíše by se měla změnit struktura nastavení cen vody. Velcí spotřebitelé by měli platit víc. Nyní může průmysl spotřebovávat vodu prakticky neomezeně. Když se podíváte na celkové nacenění zdrojů, energie, chemikálií nebo materiálu, je velmi levná. Skutečně vidím prostor v tom, jak je nastavena struktura ceny vody, ta by měla být závislá na spotřebě, a to u průmyslu i u domácností.

HN: Klimatičtí experti předpovídají, že bude problém s nedostatkem pitné vody na jedné straně a povodněmi na straně druhé. Myslíte si, že jsou tato varování opodstatněná?

Ano, myslím, že ano. Klimatická změna výrazně dopadá na vodu a v tomto smyslu zasáhne ve velkém měřítku všechny kontinenty.

HN: Jak konkrétně tedy mohou lidé v běžném životě šetřit vodou?

Do domácností si mohou koupit úsporné kohoutky. Stejně tak se dají pořídit úsporné spotřebiče, třeba pračky. Například současné moderní pračky spotřebují mnohem méně vody než pračky, které se vyráběly před lety. Stejně tak je možné upravit své běžné chování podle aktuální situace. Člověk například může zvážit, jestli skutečně potřebuje umýt své auto ve chvíli, kde je v jeho regionu nedostatek vody. Jsou to běžné, jednoduché věci v našem každodenním životě, které ale dokážou ušetřit velké množství vody, pokud je dělají miliony lidí souběžně.

HN: Myslíte si, že Evropská unie dělá dost pro to, aby se situace s vodou zlepšila?

V Evropské unii potřebujeme více investic proudících do této problematiky. V porovnání s jinými částmi světa jsme až příliš v investicích závislí na veřejném financování vodních projektů. Je třeba obrovských investic jak do vodáren a vodovodního zařízení, tak do boje s klimatickou změnou. A to nejen proto, že populace bude růst, ale také pro současnou populaci, pro kterou musí být vody dostatek.

HN: Jaký typ investic tím máte na mysli?

Například investice do vodovodního potrubí především ve velkých městech. V mnoha případech potřebují opravit a udržovat v lepším stavu. Často jsou velmi zastaralé a ve špatném stavu, takže výrazně prosakují a mnoho vody z nich uniká. Přitom je to čistá pitná voda.

HN: Těmi soukromými investicemi máte na mysli takzvané PPP (public private partnership) projekty, které spojují soukromý a veřejný sektor? Kde jde často o stavby, jež zaplatí firma, roky se o ně stará a stát jí za to platí?

Ano, ale to je jen část. Další velkou částí soukromě financovaných projektů mohou být samy průmyslové podniky, například ve Švédsku by to mohl být textilní průmysl, který má v naší zemi velké množství fabrik. Měly by se zaměřit na to, jak mohou zlepšit své hospodaření s vodou, jak ji více recyklovat. Takové investice se naší společnosti výrazně vyplatí.

HN: Velkou roli v iniciování takových projektů hrají i neziskové organizace. Jak mají vyjednávat s vládami jednotlivých států nebo se soukromými společnostmi, aby získaly podporu pro tyto projekty?

Na Zemi je stále 800 milionů lidí, kteří mají omezený přístup k pitné vodě. Neziskové organizace by měly hrát aktivní roli v tom, aby ukazovaly řešení a iniciovaly akce pro zlepšení této situace. Zároveň by se měly snažit získat přístup k financování z veřejných zdrojů a vyvolat co největší povědomí o této problematice mezi místními lidmi, aby se i oni snažili chránit pitnou vodu v místě, kde žijí.

A také by se měly neziskové organizace zaměřit na takzvané decision makers, tedy lidi, kteří mají pravomoc o důležitých projektech rozhodovat. Neziskovky jednoduše mohou vzít své nápady a přinést je těmto lidem. A když zároveň budou šířit povědomí o problematice vody, hodně to pomůže. My pracujeme s místními komunitami v mnoha zemích a mluvíme s nimi o tom, jak je možné na daném místě získat neomezený přístup k vodě. Pokud mají tito lidé o problematice už povědomí, velmi to pomáhá k realizaci projektů a v tlaku na místní vlády. Mohou pak zajistit podporu, například i techniku nebo čerpadla.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody.