Mezi nejstarší zaznamenané psané památky lidstva patří kromě náboženských textů dlužní úpisy. Jak uvádí americký antropolog a aktivista David Graeber v knize Dluh: prvních 5000 let, součástí historie dluhů je i jejich odpuštění. Jednou za čas bylo vyhlášeno milostivé léto (v hebrejské tradici), v křesťanství posléze svatý rok, kdy se odpouštěly nejen hříchy, ale také dluhy a kdy se ti bohatší měli dělit s chudými. Starověké civilizace evidentně usoudily, že jednou za čas je potřeba kapku přenastavit společnost, zatřepat a promíchat systém a začít od nuly. Protože pochopily, že s nekonečnou dluhovou zátěží, která se potáhne napříč generacemi, bude sociální systém vetchý. A tehdejší vládci velmi dobře rozuměli tomu, že přitápět pod kotel revolucí a vzpour dluhovou zátěží není třeba. 

Český nově budovaný kapitalismus vyrostl na étosu individuální zodpovědnosti, na tom, že kdo selže jednou, selže pokaždé, a také na tom, že se dluhy mají platit. Nepřekvapí, že oproti západním zemím, kde dlouhodobě existuje strop na „pokutu za dluhy“, v Česku člověk, který nezaplatí lístek na tramvaj za 24 korun, nakonec musí platit dluh v řádu desetitisíců. Nebo že s dluhem o výši pár desítek tisíc korun přijde o vilu za pár desítek milionů. Dluhy se mají zkrátka platit, i když někdy nedávají smysl. To, že hlavním výsledkem je přechod dlužníků do zahraničí, kde se nic takového neděje, nebo do šedé ekonomiky, kdy nakonec stát přijde na daních a pojištění o víc peněz, než by získal racionálnější dluhovou politikou, nevadí. Dlužník musí být potrestán za každou cenu.

I proto trvalo třicet let, než i do Česka konečně přišlo milostivé léto, a to ještě výhradně na veřejné instituce. V normální civilizované zemi by bylo nepředstavitelné, aby byl někdo nadosmrti zadlužen proto, že nezaplatil za odpadky. V případě dětských exekucí to byl přímo zločin posvěcený státem, respektive do problému zapojenými zákonodárci.

Milostivé léto budiž pochváleno. Aspoň jako první pokus, protože jak se ukazuje, v Česku by zřejmě narazil s odpuštěním i sám Bůh. To, že do něj nespadají soukromé instituce a osoby (těm, kteří je přidali dobrovolně, všechna čest), se ještě dá pochopit. Snaha bojkotovat odpuštění dluhů, respektive penále Všeobecnou zdravotní pojišťovnou je nepochopitelná. A vypovídá o Česku a státní správě víc, než by bylo milé.

Milostivé léto je dobrý první pokus. A jak věděly i staré civilizace, v zájmu nás všech by neměl být posledním.