Inflace v Česku znovu zrychlila v meziročním vyjádření ze zářijových 4,9 procenta na 5,8 procenta v říjnu. Nejvíce k meziročnímu růstu spotřebitelských cen přispívaly vyšší náklady spojené s bydlením, a to zhruba z jedné třetiny. Na meziměsíční inflaci se pak podílely celou jednou polovinou.
Není překvapením, že zdražily energie. Trochu překvapující však je, že podle statistického úřadu to bylo jak v případě elektřiny, tak i plynu meziměsíčně zhruba o tři procenta. Je tudíž otázkou, do jaké míry tento odhad zohledňuje skokový růst cen u klientů zkrachovalých dodavatelů. To by mohlo být rizikem vyšší inflace v dalším měsíci, kdy již však proti tomu bude působit vládou schválené odpuštění plateb daně z přidané hodnoty.
Rychlým tempem se i nadále zvyšovaly náklady vlastnického bydlení. Meziroční růst tzv. imputovaného nájemného v říjnu zrychlil z 10,3 procenta na 12,8 procenta. Tato položka (hypotetický nájem, kdy by majitelé obydlí nevlastnili, ale měli v pronájmu) je významným hybatelem celkového cenového růstu. Její váha ve spotřebním koši pro výpočet inflace činí 11 procent. Růst imputovaného nájemného akceleruje také optikou meziměsíční dynamiky, když opožděně reaguje na významné zdražování stavebních materiálů. To zčásti působí i na pokračující růst cen nemovitostí. Nemusí tak být ale úplně pravda, že zdražování imputovaného nájemného nyní souvisí převážně s domácími faktory.
Všechny zmíněné položky budou ovlivňovat inflaci také v následujících měsících. Výrazně vyšší úrokové sazby ČNB však z důvodu zmíněných externích faktorů nemusí plně působit, bez ohledu na jejich zpožděný vliv na ekonomiku. V lednu příštího roku pak bude zásadní, jakým způsobem prodejci přistoupí k pravidelnému ročnímu přecenění prodávaných služeb a zboží. To do velké míry nastaví úroveň inflace pro příští rok. Zde už vyšší sazby centrální banky rozhodně smysl mají.
