S 1. listopadem uplynulo třicet let od začátku kuponové privatizace, i po té době stále to kontroverzního způsobu odstátnění hospodářského majetku státu. Nebyl to přitom jediný způsob odstátnění. Některé velké podniky (Telecom, Škoda) byly prodány přímým zájemcům, což bylo retrospektivně ve světle toho, jak dopadla řada podniků vlastněná fondy jakožto faktickými vítězi kuponové privatizace, vlastně dobře. Nakonec zůstala v rukou státu jen malá část podniků, a to zejména ze strategických důvodů (ČEZ) nebo z důvodů, že privatizace drhne (spor o ochrannou známku Budvaru).
Nepřekvapí tedy příliš, že se tu a tam spekuluje o tom, zda se nezbavit i zbývajícího majetku ve vlastnictví státu. V posledních měsících spekulace o možné doprivatizaci části aktiv stále vlastněných státem oživil kandidát na ministra financí Zbyněk Stanjura z ODS, který ještě v srpnu nadhodil myšlenku parciální privatizace Českých drah nebo České pošty. Bylo to sice míněno s primárním úmyslem zefektivnit jejich činnost a možná i s úmyslem rozpohybovat skomírající pražskou burzu (obojí by bylo dobře), nikoliv s úmyslem vylepšovat příjmy rozpočtu, ale opět se tím probudily spekulace, že by nově vznikající vláda mohla ke znovunastartování prodeje státního majetku přistoupit s cílem aspoň o něco vylepšit katastrofální stav veřejných financí.
Přitom je to absolutní nesmysl, a to nejméně ze dvou důvodů.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
