Dokázal by se stát postarat o všechny potřebné, chudé, handicapované, nemocné či umírající? A dokázal by to udělat stejně rychle a efektivně, jako to dělají veřejně prospěšné organizace?
Vrstva mezi státem a občanem
Čestmír Horký, ředitel Nadačního fondu pomoci Karla Janečka, Znesnáze21
Stát by téměř jistě nezvládl zastoupit činnost veřejně prospěšných organizací a neměl by se o to ani pokoušet. Odporovalo by to principu, proč neziskové organizace vznikaly, a také jejich praktickému, pružnému fungování, které dokáže reagovat téměř okamžitě. Vzpomeňte si například na nedávné tornádo na jižní Moravě, kde se veřejně prospěšné organizace spojily a aktivovaly v řádu hodin. Ihned dokázaly distribuovat pomoc přímo v místě katastrofy. Téměř okamžitě byli na místě pracovníci přímé pomoci, psychologové, humanitární pracovníci, dobrovolníci a také se sem posílala extrémně vysoká finanční pomoc.
Důležitost veřejně prospěšných organizací hodnotím ze dvou úhlů pohledu. V první řadě je nutno říct, že objem činností, které veřejně prospěšné organizace poskytují, je pro fungování naší společnosti zcela zásadní, a to v mnoha oblastech – od zdravotní přes volnočasové a sportovní po sociální. V Česku máme přes 130 tisíc neziskových organizací a tento sektor zaměstnává přibližně 120 tisíc lidí. Nepočítám dobrovolníky, kteří ročně „darují“ téměř 60 milionů hodin své práce.
Druhým je důvod principiální. Veřejně prospěšný sektor, respektive nevládní neziskový sektor, je pevnou vrstvou mezi státem a občanem, která tvoří občanskou společnost. Každá vyspělá společnost by měla být společností občanskou, tedy společností aktivních lidí, kteří mají možnost říct svůj názor, realizovat svoje zájmy a uspokojovat své společenské potřeby.
Nedokážu si představit, že by dnešní vysoce profesionální služby, které vykonávají motivovaní odborníci s individuálním lidským přístupem, měly přejít pod byrokraticky přetížený systém státu, kde je pomoc či služba mnohdy definována složitými kritérii a tabulkami.
Nevládní organizace zajišťují služby, které stát neobstará
Oldřich Haičman, ředitel Diecézní charity Brno
Veřejně prospěšné organizace sehrávají ve společnosti významnou roli. Raději používám termín nevládní nebo nestátní organizace (v zahraničí označované jako non‑governmental organization – NGO), protože nejsou závislé na rozhodování veřejné správy.
Nejdůležitější rolí nevládek je aktivizace občanské společnosti pro veřejně prospěšné aktivity. Dokážou zapojit obrovské množství dobrovolníků, získat materiální pomoc, soukromé finanční zdroje. Svědky jsme byli například velkého nárůstu občanských aktivit při loňské jarní vlně pandemie, kdy se podařilo zmobilizovat tisíce dobrovolníků, zapojily se mládežnické organizace, školy, kulturní spolky, sportovní jednoty či farní společenství. Všichni svorně pomáhali v sociálních a zdravotních službách, při šití roušek, rozvozu stravy, míchání dezinfekce, výroby štítů. Jejich pomoc trvá do současnosti, kdy dál pomáhají i v odborných činnostech, při testování, organizaci očkování, pomocí při kampaních.
Významnou úlohu hrají nestátní organizace v sociálních a zdravotních službách. Nevládky už od revoluce přicházely s novými formami služeb, jako jsou stacionáře, hospice, osobní asistence, raná péče, azylové domy pro muže a ženy s dětmi, denní centra, nízkoprahová zařízení, domy na půli cesty, chráněná bydlení, chráněné dílny a další. Charita například už v 90. letech přišla s novou koncepcí domácí zdravotní péče a dodnes je jejím největším poskytovatelem. Tuto péči doplňuje téměř nová služba – domácí hospicová a paliativní péče, kterou vykonávají téměř výhradně jen nevládní organizace.
Nevládky hrají významnou roli i v poskytování služeb lidem závislým na návykových látkách; primární prevence, kontaktní centra, doléčovací programy, terapeutické komunity, všechny tyto služby z velké většiny provozují nestátní organizace.
Další významnou činností nevládních organizací je humanitární pomoc a rozvojová spolupráce u nás i v zahraničí. Charita například působí ve 32 zemích světa na čtyřech kontinentech. Pomáhá při katastrofách, jako je zemětřesení, tsunami, záplavy, hladomor, epidemie, válečné konflikty, podporuje zemědělce při zajišťování zdrojů obživy, rozvoje sociálních a zdravotních služeb a dalších aktivitách. Při nedávné humanitární katastrofě po tornádu na jižní Moravě shromáždily přes 1,2 mld. Kč a dlouhodobě pomáhají lidem při obnově jejich domácností.
Role nevládek je v naší společnosti nezastupitelná, zajišťují služby, které by pouze při působení státu vůbec neexistovaly nebo jen velmi omezeně.
Pomoc stejně samozřejmá jako pro Pražany metro
Peter Chalupianský, CSR manažer Kauflandu Česká republika
Česká republika bez neziskového sektoru by v mých očích byla něco jako Praha bez metra. Ano, i bez něj se z Horních Počernic do Dejvic vždy nějak dostanete. Nicméně to bude zdlouhavé, časově neefektivní a rozhodně to nebudete chtít absolvovat denně. Navíc totálně zahltíte současnou infrastrukturu a bude trvat několik let, než se celý systém vzpamatuje. Pojďme si to představit na několika příkladech.
Příklad první. Jste zdravý a úspěšný člověk. Ve zlomku sekundy se vám obrátí celý život na ruby. Přijdete o bydlení, blízký člen rodiny závažně onemocní, sami proděláte těžký úraz či se dostanete do psychických potíží. Obrátíte se na stát s žádostí o pomoc. Kdy ji dostanete? Kolik dokumentů budete muset vyplnit? Projdete vůbec sítem tabulek? Pomoc potřebujete hned.
Příklad druhý. Tornádo na Moravě. V celé společnosti se probudila solidarita. Češi včetně malých i velkých firem věnovali stovky milionů korun. Všichni měli důvěru v neziskový sektor, který nezklamal. Díky moderním technologiím, jednodušší administrativě a spolupráci významných neziskových organizací byla pomoc rychlá a skvěle cílená. Měli bychom ke státu stejnou důvěru? Dokázal by jednat stejně rychle? Měl by na to kapacitu?
Příklad třetí. Jste člověk, který dává svému životu přesah. Máte zajímavé know‑how či volný čas, který věnujete dobrovolnické práci. Naplňuje vás to, laskavými činy inspirujete své okolí a pomáháte tam, kde je to zrovna třeba. Dostali byste tuto možnost v rámci státního aparátu? V neziskovém sektoru působí zcela dobrovolně tisíce lidí, kteří za svoji činnost nechtějí žádnou mzdu či uznání. Stačí jim vidět výsledek své práce.
Podobných příkladů, které neziskový sektor denně řeší, je nepřeberné množství. Pro své klienty je stejnou samozřejmostí jako pro Pražany metro. Funguje. Ukazuje lidskou tvář, nastavuje pomocnou ruku a dokáže pružně řešit vzniklé problémy. Umí zburcovat mnohdy rozdělenou společnost a sjednotit ji. Úloha neziskového sektoru je nezastupitelná a bohužel ne vždy doceněná. Zároveň vyžaduje velkou odpovědnost. Každý den se pohybuje na tenké hraně. Jakmile totiž jednou ztratí důvěru lidí, velmi těžko ji bude získávat zpět.
Neziskové společnosti si zaslouží obrovský respekt
Lea Surovcová, moderátorka a reportérka České televize
Vybaví se mi hned několik mimořádně těžkých scénářů a zničených životů. Lidé s vážným handicapem by museli žít v ústavech. Přitom díky asistenci mohou pracovat, plnit si sny a být prospěšní společnosti. Mnozí pacienti s nevyléčitelným onemocněním by umírali osamocení, v bolestech. Zadlužené rodiny s dětmi by dnes ve velkém končily na ulici. A to je jen namátkou pár situací, které by reálně hrozily.
Vnímám to zejména v sociální oblasti, kterou se více zabývám. Role neziskovek, fondů a nadací je klíčová. Třeba při pandemii dokázaly zmobilizovat veřejnost, aby ochránily zranitelné skupiny. Stát zpočátku jen s distribucí ochranných pomůcek prohrával na celé čáře. Organizace často vykrývají díry systému, i když je pochopitelné, že stát nemůže všechno obsáhnout. Mnohdy ale vítězí spíš populismus nebo strach některá témata otevírat.
Stáhněte si přílohu v PDF
V Česku mi stále chybí systém preventivních opatření. Není zmapovaná síť služeb, kde by lidé mohli hledat pomoc. V systému se ztrácejí, což mnohdy vidím třeba u rodičů samoživitelů, obětí domácího násilí nebo ohrožených seniorů. Třeba na zákon o sociálním bydlení čekáme léta a situace už je skutečně vážná. V poslední době je pro mě neúnosné, když se setkávám s rodiči, kteří jsou nuceni dát svoje děti na čas do dětského domova nebo Klokánku. Jako do úschovny. Nejčastějším důvodem je nedostatek peněz a právě nedostupné bydlení. Pak jsou tady lidé, kteří nezapadnou do žádných tabulek a zcela propadnou systémem.
Nejen v těchto případech zasahují jednotlivé organizace a daří se jim stavět funkční systémy záchrany. Navíc dokážou reagovat rychle a adresně. Což společnost viděla doslova v přímém přenosu při živelní katastrofě, jako bylo tornádo na Moravě. Pozitivní je, že stát si v některých případech uvědomuje, že spolupráce a podpora organizací jsou důležité. Pro mě je velkým tématem proplácení školních obědů dětem v nouzi, kdy organizacím velkou částkou pomáhá stát. Jedno bez druhého by nebylo a tisíce dětí by hladověly. Zároveň sleduju příznivý trend, kdy fondy a neziskovky přichází s vylepšováním služeb a pouští se i do nepopulárních témat. Za mě si tyto organizace zaslouží obrovský respekt.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nejlepší nadace a fondy.
