O inovace z libereckého VÚTS má zájem i prodejce sportovního zboží Decathlon

Budoucnost českého strojírenství leží v propojení aplikovaného výzkumu s výrobní sférou. Z pozice výzkumné organizace se k tomu snažíme přispívat naším know‑how, bez grantů by však náš široký záběr nebyl možný. Díky propojení výzkumu, komerční sféry a státní podpory se řada našich strojírenských firem stala ve svém oboru jedničkami, českými i světovými, říká Jiří Václavík, obchodní ředitel a člen představenstva firmy VÚTS, která se zaměřuje na výzkum, vývoj a výrobu strojů a zařízení pro zpracovatelský průmysl.

Textilní průmysl patřil k tradičním odvětvím české ekonomiky. Jak se tomuto oboru daří držet krok v časech, kdy asijské země chrlí nadprodukci levného oblečení téměř na jedno použití?

Tradice textilního průmyslu patří především do Libereckého kraje, jsme tedy přímo v centru dění. A dovoluji si tvrdit, že v oboru technických tkaných textilií patří Česko stále ke špičce. Zájem výrobců o nové technologie je velký, protože právě inovace pomáhají udržet náskok před levnou produkcí. Díky spolupráci s Technologickou agenturou ČR mohl vzniknout například unikátní stav DIFA na 3D tkaní, schopný vyrábět textilii s proměnlivou distancí. Jde o speciální technologii, díky níž nafukovací předměty drží tvar. Na stavu DIFA máme registrovanou řadu patentů, získali jsme za něj ocenění Česká hlava 2020 a v praxi oslovuje především prodejce sportovních potřeb z celého světa.

K jakým účelům se textilie s proměnlivou distancí využívá?

Typickým příkladem jejího užití jsou třeba nafukovací paddleboardy, gymnastické žíněnky, plovoucí mola, matrace či karimatky. Ve světě běžně dostupná technologie umožňuje nafouknutí do zhruba deseti až patnácti centimetrů, náš stroj vyrábí distanci až do půl metru. A co je zcela unikátní a podle mých informací to žádný z výrobců nenabízí, je schopnost přenastavit stroj v průběhu tkaní na různou výšku distance. Díky tomu jsou od sebe stěny na okrajích vzdáleny jen pár centimetrů, zatímco uprostřed to může být až toho půl metru, lze tak vytvářet zcela nové tvary. Celý výrobek je přitom pevný a dlouhodobě drží správný tvar.

Na stavu DIFA naši zákazníci tkají například speciální nafukovací karimatky, nově na něm budou vznikat kajaky a se společností Decathlon jednáme o využití pro jejich novinku hydrofoil board, což je prkno vybavené vrtulí a ploutví, schopné pohybu zhruba půl metru nad vodou. Mluvíme přitom o zásobování prodejen řetězce Decathlon po celém světě tímto produktem.

Jakým způsobem se svět dozvídá o výsledcích práce českých vývojářů?

Stroj DIFA jsme v roce 2019 představili jako světovou novinku na výstavě ITMA v Barceloně. Vzbudil značný ohlas a od té doby nám chodí poptávky ze všech kontinentů. V Asii, především v centrální Číně, nám s byznysem pomáhá náš tchajwanský partner. Ten se podílel na vývoji a nyní za nás zákazníkům poskytuje osobní kontakt. Region je pro cesty z Evropy uzavřený a v Asii se obchod přes on‑line schůzky příliš nedělá.

V reakci na nové hygienické potřeby jste přišli také s myšlenkou stroje na výrobu nanoroušek, který by českým podnikům umožnil samozásobení a nezávislost na výrobcích z Číny. Jak daleko jste pokročili s touto technologií?

Přestože se náš záběr po revoluci rozšířil z textilních strojů na celé strojírenství, přece jen znalosti textilního odvětví zůstaly u našich pracovníků nejhlubší. V posledních letech se na nás začaly obracet tuzemské firmy a univerzity zabývající se vývojem a výrobou nanovláken, abychom jim pomohli s přenosem laboratorních technologií střídavého zvlákňování do průmyslové praxe. Společně jsme vyvinuli průmyslové zařízení pro produkci plošných nanovlákenných struktur. Díky této spolupráci jsme se rozhodli navrhnout stroj na výrobu roušek s nanovlákennou membránou. Splňují certifikaci FFP2 a poskytují vysokou ochranu až 40 hodin, to znamená celý jeden pracovní týden. Námi vyvinutá rouškovačka je momentálně ve fázi testování. Chceme vyrábět také chirurgické roušky proti nákaze z krve a další, které teď vzorkujeme. Tyto produkty musí ještě schválit příslušné úřady.

Když je řeč o schvalování ze strany oficiálních institucí, Evropská unie zavedla novou povinnou certifikaci pro výrobce čidel. VÚTS vyvinul unikátní testovací linku a nedávno se stal jediným schváleným dodavatelem pro metrologické instituty v Evropě. O co přesně jde?

Evropští výrobci čidel jsou vystaveni tvrdé konkurenci z Asie, jejíž produkce však ne vždy odpovídá evropským parametrům. EU se proto rozhodla sjednotit pravidla a standardy pro testování čidel detekujících pohyb. Byli jsme osloveni, abychom vyvinuli pokročilou technologii pro takové testování.

Pro vaši představu, ještě nedávno byl běžný postup takový, že v testovací místnosti se pohyboval živý člověk. Chodil tam a zpět, denně nachodil až 15 km. My jsme přišli se speciální linkou, na níž jezdí tři figuríny – muž, žena a dítě. Mají různou velikost, jsou vytápěné na teplotu lidského těla a pohybují se po lineárním vedení. Technologie pak vyhodnocuje, jak rychle čidlo zareaguje, v jakém úhlu, ve kterém momentu, a řadu dalších parametrů. Vývoj tohoto stroje trval zhruba dva roky a registrujeme na něj poptávky od výrobců z Německa, Francie a Belgie. Realizovali jsme již první testovací linky pro zákazníky v Německu a Švýcarsku.

Pojďme se ještě podívat na další tradiční české odvětví – jak se podle vás daří automatizaci zavádět v automobilovém průmyslu?

Zájem o automatizaci a robotizaci výrobních procesů v tomto odvětví citelně roste, jedním z hnacích faktorů je značný nedostatek pracovních sil. Intenzivní snahu o nahrazení lidské síly automatizací – buď roboty, nebo manipulátory – registrujeme nejméně tři čtyři roky.

Jako příklad uveďme výrobu autosedaček, kde chod šicích strojů dříve zajišťovaly šičky z Mongolska nebo Číny. Ty loni odešly a už se nevrátily. Naštěstí jsme již pracovali na řešení, které by snížilo nároky na pracovní sílu na tomto pracovišti. Zatímco původně jedna osoba obsluhovala jeden šicí stroj, my jsme vyvinuli technologii na míru tak, aby jeden člověk zvládl obsluhovat čtyři robotická pracoviště najednou.

V jaké fázi se vývoj nachází a která část je pro vývojáře nejnáročnější?

Aktuálně je hotový prototyp a první série, která je již ve výrobním provozu dané firmy. Největší výzva pro vývojáře byla sladit pohyb šicího stroje s robotem, který podává jednotlivé kusy. Ušití každého typu dílu je třeba naprogramovat zvlášť.

Robotizace proniká také do provozu obráběcích strojů a zefektivňuje jej. Jaké jsou novinky v tomto segmentu?

Tradice obráběcích strojů je v Česku rovněž silná, existuje zde řada významných výrobců obráběcích strojů a pochopitelně tyto firmy se snaží udržet si své pozice. Chceme jim být nápomocni a inovacím se věnujeme především v oblasti periferií obráběcích strojů, kde jsme schopni pokrýt spektrum automatizovaných systémů výměn nástrojů pro střední a těžké obráběcí stroje. Naší předností oproti konkurenci je schopnost zákaznického uzpůsobení, kvalita a spolehlivost konstrukce při zachování zajímavého poměru výkonu a ceny, což je velkou výhodou zejména v segmentu těžkých obráběcích strojů. Spolupracujeme především s tuzemskými zavedenými společnostmi jako Škoda Machine Tools Plzeň, TOS Hulín, TOS Varnsdorf nebo Fermat Brno.

Strojírenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Přesuňme se na závěr od těžkých strojů ke křehkému křišťálu. Pro Liberecko je vedle textilního průmyslu typický také sklářský průmysl, jak se daří zavádět moderní technologie do tak tradičního odvětví?

České sklářství patří ve světě k vysoce ceněnému, příkladem jsou značky jako Lasvit či Preciosa. Přestože jde často o ruční výrobu, díky poptávce po neotřelých světelných instalacích proniká i sem digitalizace a automatizace. Stovky skleněných komponent vytváří simulovaný pohyb trávy ve větru, plovoucí hejno ryb anebo otevírání květů.

My v takových zařízeních řešíme pohyb jednotlivých světelných komponent. V jedné instalaci to může znamenat až 350 servomotorů. Nedávno jsme třeba rozpohybovali 17 metrů vysoké dílo, jehož součástí je dvoumetrové křišťálové kyvadlo vážící několik set kilogramů. To svým hrotem kreslí do písku různé obrazce dle zadání návštěvníků, instalace se nachází v soukromém sanatoriu v Abú Dhabí. Je to práce, která nám dělá radost.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Strojírenství.