Akciím se stále daří překonávat poklesy, ale pod povrchem to vře

V posledních měsících tu byla řada témat, která nejprve dostala akciové trhy pod tlak, aby následně vyprchala. Evergrande zkrachovala, omikron se rychle šíří, inflace vystoupala daleko víc, než se čekalo. Po prvotním šoku to ale přestalo vadit. Fed se možná ještě ukáže, ale poslední překvapivé vystoupení jeho šéfa trhy také úspěšně setřásly. Akcie se pokaždé rychle zvedly, ale vedle toho se zvedají i některé varovné signály.

Patří sem zužování růstu na malý počet firem a vysoký počet těch, které se obchodují u ročních minim. Vidíme také velkou volatilitu na řadě titulů. A varování vysílá také indikátor, který máme nově k dispozici – propojenost trhů. O co jde? Je to statistický koncept, na jehož základě jsme schopni určit, která tržní veličina ovlivňuje jiné a jak je jimi zpětně ovlivňována. A můžeme mimo jiné měřit i celkovou propojenost celého systému.

Čína k akciovému masakru nesáhne, doufají investoři. Komunisté teď řeší větší problémy

8. 12. 2021 ▪ 5 min. čtení

A právě tady je to zajímavé: míra celkové propojenosti trhů – akcií, dluhopisů, eurodolaru či ropy – se v poslední době dostává hodně vysoko. Výš byla naposledy loni, těsně před velkým propadem trhů v souvislosti s první vlnou koronaviru. Od té doby se držela v normálu, a to i během dílčích tržních poklesů, jako byl třeba ten zářijový. Od října však dochází ke strmému růstu prakticky bez ohledu na momentální směr trhů a nutí nás to zvednout obočí.

Jinými slovy, šoky pro jeden trh se rychle rozlévají napříč ostatními a zmenšuje se tendence jít „vlastní cestou“ řízenou specifickými vlivy. Mohli bychom říci, že pohled vedle je pro aktiva stále důležitější než fundamenty, kterými by se měla řídit.

Samozřejmě jde jen o jeden z ukazatelů, na základě něhož se snažíme odhadnout, zda jsou akcie znovu na pokraji většího propadu. A pochopitelně jako každý jiný má své mouchy. Minimálně nám však naznačuje, že za houpáním trhů nebezpečně stoupá napětí, čímž v závěru roku vyzývá k opatrnosti.