Ačkoliv jsme nyní svědky masivního zvyšování úrokové sazby ČNB, tak v tom nejsme, respektive nebudeme sami. Hlavní česká úroková sazba dosáhla 3,75 procenta. Polská centrální banka se prozatím zastavila o dva procentní body níže. Maďarsko se odhodlalo k silnějšímu zvednutí své základní úrokové sazby na 2,4 procenta a ještě více v případě týdenní depozitní sazby, na 3,6 procenta.
Po jestřábí tiskové konferenci ČNB očekáváme počátkem příštího roku další zvýšení její úrokové sazby na 4,5 procenta a ponechání jí tam téměř po celý příští rok. Může se rovněž odhodlat k agresivnější strategii s jejím navýšením k pěti procentům a následným snížením ke čtyřem v průběhu druhé poloviny příštího roku v závislosti na reakci na koruny.
V případě Polska jsme rovněž posunuli očekávání nárůstu její základní úrokové sazby přes čtyři procenta v květnu příštího roku. Obdobně jako u nás je i tamní růst spotřebitelských cen, který by v příštím roce mohl dosáhnout osmi procent, doprovázen silným sedmiprocentním růstem jádrové inflace. To je doprovázeno zrychlením růstu průměrné polské mzdy k 10 procentům meziročně a minimální mzda tam v lednu vzroste o osm procent.
Prozatím to vypadá, že závod o nejvyšší regionální úrokovou sazbu vyhrává, alespoň v našich výhledech, maďarská centrální banka. Její základní úroková sazby by v létě příštího roku měla dosáhnout 4,8 procenta s týdenní depozitní sazbou na pěti procentech.
Je ovšem nutné podotknout, že se tento závod neběží na stejné trati. Vlády visegrádských kolegyň se rovněž potýkají s ukončením kvantitativního uvolnění, které ČNB ani neaktivovala. Zvýšení úrokové sazby má rychlejší negativní dopad na rozpočty polských domácností s hypotékou s kratší dobou fixace. Ovšem okolní ekonomiky jsou podpořeny relativně slabšími měnami, zatímco česká koruna se z covidového oslabení oklepala nejvíce. To nelze říci o naší ekonomice ani vládních financích.
