Chceme, aby investice byly pro mladé to, co pro jejich rodiče stavebko, říká šéf České spořitelny Salomon

Největší tuzemské bance v zemi České spořitelně se podařilo obhájit prvenství v soutěži Visa Nejlepší banka. Rozhodly o tom primárně parametry, které hodnotí finanční výkonnost peněžních ústavů. Loňský rekordní čistý zisk ve výši zhruba 25 miliard korun sice letos zřejmě nepadne, i tak ale banka směřuje k úspěšnému roku. „Kdybychom chtěli, asi z té mašiny dokážeme vymáčknout trochu více. Byznysově to ale nedává smysl, díváme se spíše na jiné parametry. Pro nás je klíčový ukazatel velikost bilanční sumy. A ta nám v poslední době hezky roste,“ říká Tomáš Salomon, předseda představenstva a generální ředitel České spořitelny.

Kromě hospodaření banky s HN rozebral i to, jaké největší výzvy a strukturální problémy bude muset řešit nově vznikající vláda. A také to, proč je pro běžného Čecha možné se k důstojnému důchodu proinvestovat, nikoliv „prospořit“.

Z nedávno zveřejněných výsledků za třetí čtvrtletí vyplývá, že v bance došlo mezikvartálně i meziročně k poklesu čistého zisku. Čím je to dáno a znamená to, že loňský rekord za celý rok nebude překonán?

My se nehoníme za rekordy. Velikost čistého zisku (za tři čtvrtletí bance meziročně klesl o dvě procenta na 19 miliard korun – pozn. red.) je pro spoustu lidí atraktivní lakmusový papírek, ale pro nás spíše orientační. Kdybychom chtěli, asi dokážeme z té mašiny vymáčknout trochu více. Byznysově to ale pro banku nedává smysl, díváme se spíše na jiné parametry. Rok ale bude dobrý. Zřejmě ne rekordní co do čistého zisku, ale pokud se nestane něco vyloženě dramatického, bude úspěšný.

Na co se tedy banka primárně dívá?

Pro nás je klíčový ukazatel velikosti bilanční sumy. Ta nám v poslední době hezky roste (na konci září byla 2099,2 miliardy korun, meziročně o 2,3 procenta vyšší – pozn. red.). Daří se nám být největším korporátním poskytovatelem úvěrů v zemi, kde nám velikost portfolia roste dlouhodobě nad tržním průměrem. Současně jsme jedničkou v hypotékách. A i letos nás tempo v této kategorii docela překvapilo, nečekali jsme, že bude navzdory stále vyšším sazbám tak rychlé. To je dáno i tím, že cena peněz se – z pohledu centrální banky – ustálí někde na úrovni kolem tří procent, a to po delší dobu, takže se nedá očekávat ani nějak výrazný pokles úroků u hypoték. I proto lidé nakupují nemovitosti na hypotéky ve velkém už nyní, protože do budoucna se očekává další růst realitních cen, přitom ale de facto plus minus stagnace sazeb.

A co výhled do budoucna?

Situaci vidíme ve střednědobém horizontu spíše pozitivně, myslíme si, že naše výsledky a celou ekonomiku požene dopředu spotřeba domácností. Výhledy na začátku roku byly v tomto ohledu spíše pesimističtější, což se nyní částečně otočilo. Nepřeceňuji to, ale obecně si myslím, že výsledky České spořitelny jsou odrazem naší dlouhodobé schopnosti získávat více nových klientů, než kolik od nás odchází, a zvyšovat jejich spokojenost. Začínají se nám zúročovat naše investice do produktů a konzistence, se kterou k jejich vývoji přistupujeme.

Vy jste zmínil očekávání, že centrální banka na delší dobu ustálí cenu peněz někde na úrovni tří procent, což i radní ČNB již delší dobu sami avizují. Jaký je váš pohled na tento postoj?

Já si nechci hrát na prognostika, ale obecně se domnívám, že je dobře, že cena peněz nebude na nule tak, jak jsme byli zvyklí řadu let před covidem. I díky různým globalizačním trendům jsme si užívali party a růst, nyní přichází jakési vystřízlivění v podobě deglobalizace. Část dodavatelsko-odběratelských řetězců se stále více lokalizuje a to je myslím logické, protože svět je stále více volatilní. Paradoxní ovšem je, že navzdory letošní v uvozovkách trumpiádě a cirkusu kolem cel je tento rok v podstatě nejstabilnějším za poslední období. Vlastně jsme nezažili nějaký opravdový náraz do zdi, jako byl covid, válka na Ukrajině a následně energetická krize. Letošní rok tak kopíruje naše prognózy, a to jak v obchodní, tak fiskální oblasti. Jsme připraveni na řadu alternativních scénářů, nicméně zatím se letos pohybujeme skutečně v souladu s plánem.

Čili do hospodaření banky se politika administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa příliš nepropsala?

Přesně tak. Myslím, že ze strany Trumpa šlo o jakési transakční tanečky a signály, které měly vést k posílení jeho vyjednávací pozice. Svět možná trochu znejistěl a hledá tu správnou polohu. Nicméně my jsme připraveni, protože jsme si už v minulosti vytvořili velmi solidní základ pro budoucí byznys. Obecně platí, že banka byznysově hledí spíše dopředu, podobně jako trhy, a pokud se nestane vyloženě nějaká apokalypsa – nepřiletí ona pověstná černá labuť –, pevně věřím, že následující roky nebudou vůbec špatné. Máme dobrý fundament a investujeme v dlouhodobém horizontu. Z principu nemůžeme banku řídit z kvartálu na kvartál, musíme být v našem chování do jisté míry hodně předvídatelní, a to v rámci celé skupiny. To se nám podle mého docela daří, investorům ani zákazníkům nepřipravujeme nějaká velká překvapení. Náš byznys je postaven na důvěře klientů, analytiků i akcionářů. Kéž by i politicko-ekonomické prostředí bylo podobně predikovatelné.

Finální účet za bankovní windfall tax: namísto 35 miliard korun jen stovky milionů. Jak se banky dani vyhnuly?

23. 10. 2025 ▪ 5 min. čtení

Zmínil jste, že cla a nejistota ohledně jejich zavádění se do hospodaření banky nijak významně nepropsaly. Jak to ale bylo u vašich firemních klientů? Jaká byla jejich reakce?

Firemní sektor také nějakou dobu žije v nejistotě. Ovšem podobně jako domácnosti, které nečekají na výraznější pokles sazeb a sjednávají ve velkém hypotéky, také firmy, pokud potřebují investiční úvěr, činí tak bez ohledu na to, zdali Donald Trump zrovna oznámil zavedení nových tarifů. Jsme ve fázi, kdy většina šikovných podniků investice do digitalizace, automatizace či snížení energetické náročnosti udělala anebo se rozhodla je neodkládat. Čili aktivitu u firem v oblasti úvěrů pociťujeme a vidíme to na kontinuálním nárůstu objemu poskytnutých úvěrů v posledních letech.

Finální účet za bankovní windfall tax: namísto 35 miliard korun jen stovky milionů. Jak se banky dani vyhnuly?

23. 10. 2025 ▪ 5 min. čtení

V Česku je dlouhodobě velice nízká míra nesplácených úvěrů, jak u domácností, tak u firem. U hypoték je to v průměru dokonce pod jedním procentem, podniky se drží těsně pod dvěma procenty. Vidíte v tomto směru nějaká rizika, že se situace zhorší?

Ne, v Česku to nevidíme. Něco jiného je to v okolních zemích, například v Rakousku (mateřská společnost České spořitelny je rakouská bankovní skupina Erste – pozn. red.), kde v tomto ohledu dochází k určitému zhoršení. Ale já to nemohu ani nazvat nezdravým vývojem, ono je to podobné jako v případě oněch nulových sazeb – ani zde faktická nula nemusí znamenat vyloženě pozitivum. I v případě procentuálního podílu nesplácených úvěrů, tedy nějakého aktuálního nulového rizika, bychom se měli zamyslet nad tím, zdali je to zdravé (příliš nízký podíl nesplácených úvěrů může naznačovat, že jsou banky při úvěrování příliš obezřetné, což může brzdit hospodářský růst – pozn. red.). Nakonec „no risk, no fun“.

Zmínil jste Rakousko. Jak se díváte na ekonomiku tohoto našeho západního souseda, se kterým je vaše skupina majetkově propojená?

Tam vidíme zhoršující se ukazatele, přitom jsme byli v posledních letech zvyklí, že performuje bez většího zaváhání a stabilně. Dneska je to tam trochu více rozkolísané. Nicméně popravdě nějak extrémně v detailu nejsem. Ovšem není to jen Rakousko, které sledujeme, jde například i o Polsko. To jsou pro nás relevantní trhy.

Pojďme se podívat více na Česko, kde je nedlouho po volbách. Jakým největším výzvám bude čelit nová politická reprezentace v oblasti ekonomiky?

Mně by se hrozně líbilo, aby skončilo ono nekonečné vymezování se jednoho tábora vůči druhému. Tedy potřeba nové garnitury ukázat, jak ta předchozí byla absolutně neschopná – a to platí opravdu pro všechny aktéry. Zcela zbytečně se tím odvádí pozornost od důležitých věcí, jako je stanovování reálných strategií na střední a dlouhodobé období. Nám by jako Česku hrozně pomohlo – nota bene v dnešní rozbouřené Evropě –, abychom vystupovali jako politicky stabilní země, bez ohledu na to, kdo je zrovna u vlády. Jako země, která ví, kam směřuje a co pro to musí udělat. V tomto směru je klíčová odvaha politiků činit věci koncepčně, bez populistických proklamací, které naslibovali během svých předvolebních kampaní.

Zkuste být trochu konkrétnější, na co je podle vás třeba se zaměřit?

Stálicí je nutnost úpravy penzijního systému. Je třeba dávat lidem jistotu stability, aby se nebáli pravidelně investovat a zabezpečovat se tak na důchod. Součástí aktuálně pravděpodobné vlády budou také dva subjekty, které nemají s vládou žádné zkušenosti, a je velká neznámá, jak se vyprofilují jejich priority. Hnutí ANO již své zkušenosti má a tam vidím větší naději na koncepčnost.

Nicméně v posledních letech mám pocit, že politika je obsahově vyprázdněná, jak po ekonomické, tak ideologické stránce. Je povrchní a krátkodobá. Zemi absolutně chybí nějaký leadership, a to jak na tuzemské, tak evropské úrovni, což vidím jako velikou slabinu. Ať se to někomu líbí nebo ne, národy vždy šly za silnými osobnostmi. De Gaulle, Churchill, Havel, Blair, Merkelová, Zelenskyj – to jsou jména politiků, kteří určitě ne všechno udělali dobře, ale rozhodně byli schopni své země někam posunout a zaujmout lidi pro své myšlenky a směr. A to bych rád našel i v naší nové politické reprezentaci. Ale chce to onu odvahu věci pojmenovat, konkretizovat a stát za nimi. A ne neustále dokola opakovat, co kdo kdy a jak udělal blbě. To ničemu neprospívá.

Vy jste zmínil penze, to je jeden ze strukturálních problémů ekonomiky Česka. Čím dál více expertů v zemi hovoří o tom, že pro lidi je klíčové – primárně z důvodu demografického vývoje – připravovat se na penzi po vlastní ose, ideálně dlouhodobým investováním části životních úspor. Kde je role České spořitelny v této oblasti?

Myšlení a přemýšlení o budoucnosti se v minulosti produktově spojilo se starým modelem penzijního připojištění, státní penzí a důvěrou, že to za mě někdo vyřeší. S představou, že si platím na penzi v rámci sociálního a zdravotního pojištění a mám právo na to, aby mi byla zachována plus minus stejná životní úroveň. Penzijní systém tak, jak je aktuálně nastaven, ale tuto jistotu nikomu neposkytuje. Odpověď, jak z toho ven, je pravidelné investování, ideálně od narození. K prosperitě se nelze prošetřit, ale lze se k ní proinvestovat. To platí na úrovni firem, domácností i jednotlivců.

Ze statistik ČNB nicméně stále vyplývá, že na běžných a spořicích účtech domácností leží zhruba tři a půl bilionu korun.

Je fakt, že jsme jednou z nejvíce spořivých společností v rámci EU, s mírou úspor mezi 19 a 20 procenty k našim příjmům. Průměr EU je 15 procent, v Polsku je to 10 procent. Čili my musíme udělat vše pro to, aby lidé věřili tomu, že forma pravidelných investic, ideálně od narození, je správná cesta. Podobně, jako tomu bylo v 90. letech u stavebního spoření, kdy v jednu chvíli bylo na trhu v podstatě více aktivních smluv, než bylo občanů. Přál bych si, aby například počet dlouhodobých investičních produktů měl úplně stejnou penetraci, případně ještě vyšší. Naší rolí jako banky je, abychom lidem nabídli dostatečnou investiční nabídku. Zde musí přispět i stát, který dá lidem jistotu, že jim tyto investice nikdo za dvacet let v uvozovkách neznárodní. Jde o to vzbudit investiční sentiment a odpovědnost za vlastní budoucnost, to je úkol nás všech bankovních domů v zemi.

Co konkrétně v tomto směru podnikáte?

Spořka chce jít příkladem a myslím, že jsme na dobré cestě. Dlouhodobý investiční produkt, alternativní penzijní fondy, to vše jsou kroky správným směrem. Další inspirace leží v Nizozemsku, Švédsku, ale i v USA a dalších v tomto směru vyspělých trzích. Naším úkolem je, aby míra úspor byla nižší. Určitě ale není vhodné, aby v investicích skončilo vše, je nutné, aby na spořicích a podobných typech účtů zůstaly alespoň nějaké krátkodobé rezervy na nečekané výdaje. My říkáme, že by mělo jít o sumu ve výši tří až šesti měsíčních nákladů, zbytek dát na investice. Nicméně zpět k otázce, daří se to, vidíme velký nárůst v počtu nových investorů, a tedy i objemu zainvestovaných peněz.

A jde to napříč věkovými kategoriemi?

Ano, současně už to není ani oblastí pouze privátnější klientely s vyššími příjmy. Velkou roli v tom hrají mobilní aplikace. U nás dnes klienti realizují přes mobil čtvrtinu investic, jde o 12 miliard korun ročně. Ještě před dvěma lety byl objem asi třetinový. V investicích máme celkově asi 480 miliard korun a jsme v tomto lídrem trhu. Z aktivních klientů, kterých máme tři miliony, s námi investuje bezmála třetina. Cílem je dostat se v penetraci na sto procent. Čili vidíme velkou dynamiku a zrychlení, stále nám ale zbývá velká práce, zejména na nabídkové straně. A na tom, abychom se vyhnuli ztrátě důvěry, kterou přinášejí například aktuální dluhopisové kauzy. Protože je pravda, že neuvážlivými investicemi se mohou lidé dostat do pasti.

Zřejmě narážíte na kauzu toxických dluhopisů společnosti RSBC. To asi trhu neprospívá: lidé – zejména prvoinvestoři, kteří nemají takový přehled – ztrácejí v investice obecně důvěru.

Ano a je to hrozná škoda. Slibovaný vysoký úrok neznamená ve finále skutečné zhodnocení, řada dluhopisů za sebou nemá ani pořádný prospekt, natož kvalitní aktivum. Jakmile se jednou člověk spálí, trvá mnoho let ho přesvědčit, že investice automaticky neznamená, že přijde o peníze. Zde vidím roli bank a nás, abychom lidi edukovali a přinášeli na trh důvěryhodné investiční produkty.

V tomto mají banky výhodu, protože právě důvěra v ně je u lidí vysoká. Na druhou stranu vašimi největšími konkurenty na poli investování jsou brokeři jako XTB, Trading 212, eToro, Revolut a řada dalších s levnější poplatkovou strukturou. Jak jim mohou banky konkurovat?

Problém je, že trh v tomto směru není úplně fér. Žádná z těchto platforem není v Česku regulovaná. Když my vyvíjíme investiční služby v mobilní aplikaci George, jsme pod neuvěřitelným drobnohledem ze strany ČNB. V uvozovkách za každý klik, u něhož v rámci regulace něco chybí, jsme okamžitě nuceni k nápravě. Rozhodně tedy nehrajeme na stejném hřišti. Neříkám, aby se tyto platformy všechny zregulovaly, ale ta pravidla by se měla nějak sjednotit, teprve pak se můžeme bavit i o nějaké poplatkové struktuře. My potřebujeme dojít do situace, kdy jsme schopni certifikovat mobilní aplikaci. To je téma, o kterém jsem hovořil i s guvernérem ČNB Alešem Michlem.

Proč je to podle vás problém?

My zde máme super proces pro certifikaci fyzických poradců. Bez toho, aniž byste měli licenci, na kterou se připravujete několik měsíců, nemůžete na trhu nabízet investice. Ovšem vedle toho jsou tu aplikace, u nichž nikdo neví, jak a kdo je vlastně naprogramoval, a přitom si tam na dva kliky můžete zainvestovat celý majetek, aniž by někdo mrknul okem. Toto je nutné vybalancovat. Budoucnost je v digitálním mobilním poradenství. A je v zájmu klientů, aby aplikace, přes něž investují, měly nějakou formu domácí certifikace.

Například Komerční banka spustila v posledních zhruba dvou letech masivní výměnu celého core banking systému, tedy zjednodušeně softwaru, na němž firma běží. Vás něco podobného čeká také?

V první řadě musím říct, že jsem jejich proces pozoroval s obdivem. S podobným pokusem vyměnit celý systém ještě před Komerční bankou přišla jiná velká banka v Česku a skončilo to fiaskem, kdy musela být de facto celá investice ve výši asi dvou miliard korun odepsána. Chci tím říct, že to skutečně není nic jednoduchého. V minulosti během mého působení v GE Capital jsme podobný krok také velmi seriózně zvažovali a nakonec jsme po delší analýze řekli, že do toho nepůjdeme. Nejen proto, že by to stálo hrozně peněz, ale současně jsme si nemohli dovolit vystavit instituci dva roky trvajícímu útlumu, který by s tím zákonitě přišel. Protože vy se musíte smířit s tím, že nějakou dobu – a ne zrovna krátkou – musíte výrazně omezit nebo úplně utlumit produkci některých nových produktů. A pak musíte doufat, že se vše rozjasní a poběží jako dřív, což ale není automatické. Čili banky, které k tomu přistoupily v poslední době a zvládly to i přes nějaké porodní bolesti relativně dobře, mají můj obdiv.

Trošku jste mi utekl od té otázky, Českou spořitelnu to tedy čeká, nebo ne?

My jdeme spíše cestou postupné konsolidace systémů. Snažíme se postupně zjednodušovat procesy a snižovat takzvaný technologický dluh. Ročně nás to stojí v průměru 300 až 500 milionů korun. Pro představu, například veškeré produkty a služby pro firemní klientelu u nás běží na dvou klíčových systémech, které budeme muset v horizontu tří let sloučit. Nebudeme je ale vyměňovat. Nahrazování funkčních systémů jediným supersystémem považuji za relativně riskantní hru.

Měl jsem dojem, že to není otázka jestli, ale že se to prostě musí udělat – dřív nebo později.

Já nevylučuji, že se to u některého ze systému může stát, že jej budeme muset kompletně vyměnit. Ale zatím jsme k tomu nemuseli přistoupit. Každopádně tuto situaci musí řešit, s výjimkou těch úplně nejnovějších, v podstatě všechny banky na trhu. Zejména ty, které jsou na trhu dvacet a více let: podívejte se, jak velký skok se v technologiích udál. Na to musí reagovat každý.

Jedno z obřích ekonomických témat dneška je dostupnost bydlení. Vy máte svou dceřinou společnost Dostupné bydlení České spořitelny. Co chystáte v tomto směru nového, pokud něco?

Za první tři roky jsme si osahali naše možnosti a budeme v tom pokračovat. Klíčem k dostupnosti bydlení je a bude schopnost významně více stavět, tedy rychleji povolovat. Pokud se nezvýší nabídka, můžeme si snít o větší dostupnosti, jak chceme, ale ta nepřijde, protože nelze spoléhat na to, že výrazně klesne poptávka. Nicméně kromě zvýšení nabídky je nutná i podpora trhu s nájemním bydlením, takže my budeme pokračovat v investicích do dostupného bydlení, například pro potřebné profese.

Plánujete v tomto směru ještě něco dalšího?

Další segment, který nasvítíme, je seniorské bydlení, respektive domy se speciální péčí. Demografická křivka je neúprosná a jednou z cest k dostupnějšímu bydlení je i to, aby lidé měli ve stáří kde důstojně dožít, čímž se uvolní další kapacita na trhu. Nehledě na to, že kapacity v různých například Alzheimer centrech a podobně jsou nedostatečné a zdaleka ne všichni lidé, kteří touto nemocí budou trpět, se do nějakého podobného střediska dostanou. Stát dnes nezvládá provozovat ani navyšovat místa v těchto centrech a ani efektivně provozovat ta stávající, takže spolupráce se soukromým sektorem – například právě bankovním – se nabízí. Třeba formou PPP projektů, jako se to děje u výstavby dálnic. My o to zájem máme.

Jaké novinky v produktech chystáte pro klienty po Novém roce?

Klíčové oblasti jsou jednak investice přes mobilní aplikaci, kde příští rok chystáme nové nabídky, a za druhé AI poradenský chatbot Hey George. Jsme přesvědčeni, že budoucnost je v kombinaci lidského a digitálního poradenství a právě Hey George je klíčovým nástrojem té digitální části. Věříme, že budoucnost je v tom, že každý klient bude mít vlastního personifikovaného Hey George, který bude schopen na základě analýzy klientova finančního chování a analýzy anonymizovaných klientských dat poskytovat maximálně osobní a efektivní poradenství. Pilot je venku a máme dobrou odezvu.

A role poboček?

Osobní poradenství samozřejmě zachováme, ať už na pobočkách, nebo přes video, aby klienti mohli konzultovat svá rozhodnutí, která činí v digitálním prostoru, s živým člověkem. Příjemně nás překvapil i AI voicebot, který dokáže velmi efektivně zastupovat lidské poradce na telefonní lince a pomáhat klientům s běžnými servisními požadavky typu, jak si změnit limit na kartě. V neposlední řadě máme AI poradenskou aplikaci Superinsights, jež našim poradcům pomáhá se lépe připravit na schůzky s klienty. Připravuje pro ně analýzu klientova hospodaření, včetně produktů, služeb nebo dotací, které by mohl využívat.