Fed již finanční trh připravuje na zvyšování úrokových sazeb počínaje březnem, zatímco ECB se je chystá držet na technické nule po celý rok. Proč se přístup dvou hlavních světových centrálních bank takto rozchází, když je inflace v obou regionech zvýšená? V eurozóně zakončila rok o pět procent výše v porovnání s rokem 2020 a v USA o sedm procent.
I když obě čísla trhají rekordy, vykazuje cenový vývoj v USA a eurozóně důležité rozdíly. Je známo, že pandemie způsobila nabídkový cenový šok (vzrostly ceny materiálů, zpřetrhaly se globální dodavatelské řetězce), což značně navýšilo výrobní náklady. Tento jev pozorujeme v USA i eurozóně. Ovšem v USA se k této „nabídkově tažené“ inflaci začíná přidávat „poptávkově tažená“ inflace, což pro centrální banku představuje problém, protože taková inflace sama od sebe jen tak neodezní.
Indikací, že se tak děje, je hned několik. Jádrová inflace, která lépe zachycuje domácí cenové tlaky, dosáhla v USA 5,5 procenta, zatímco v eurozóně jen 2,6 procenta. Počet položek ve spotřebitelském koši vykazující nadprůměrný růst je v USA vyšší a stejně tak fiskální impulz. Navíc americký trh práce se rychle utahuje – počet dobrovolných výpovědí je rekordní a dynamika mezd svižná (loni ve třetím kvartále meziročně přes čtyři procenta).
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
