Statistický úřad začátkem týdne zveřejnil indikátory důvěry za leden. Na první pohled to nevypadá zle, důvěra u podnikatelů vzrostla na nejvyšší úroveň od loňského léta. Druhý bližší pohled však ukázal, že růst důvěry byl tažen zejména optimističtějšími vyhlídkami na růst průmyslové výroby v příštích měsících. To se z důvodu přetrvávajících problémů v dodavatelských řetězcích nemusí vyplnit, jak se ukázalo i v minulosti.
Důvěra domácností naopak po listopadovém propadu zůstává na svých podprůměrných hodnotách z nejsilnějších pandemických vln posledních dvou let.
Lednové indikátory důvěry přinesly i další informace o tom, jaké jsou hlavní bariéry růstu pro tuzemské firmy. Nejvyšší překážkou růstu zůstává v průmyslu a stavebnictví nedostatek materiálů a pracovní síly, ve službách pak nedostatečná poptávka.
U všech sledovaných odvětví je však z dat překvapující, že podniky nezačaly jako větší bariéru svého růstu považovat přístup k finančním zdrojům, a to navzdory rychlému růstu úrokových sazeb v druhé polovině minulého roku.
To může do jisté míry těšit centrální bankéře, kteří tak mohou oponenty zvyšování sazeb přesvědčovat, že firmám vyšší sazby nečiní problémy a jejich případný růst omezují zcela jiné faktory.
Na druhou stranu to však je pro ČNB i potenciálně špatná zpráva, protože naznačuje, že chlazení ekonomiky prostřednictvím vyšších sazeb nemusí mít dostatečně silný efekt. Svou roli může hrát však i skutečnost, že šetření se zaměřuje spíše na větší společnosti, které mohou mít jednak dostatek vlastního financování, nebo se mohou snáze financovat v eurech, a tudíž je růst domácích úrokových sazeb tolik netrápí.
Nicméně nedostatek materiálů či pracovníku je považován za problém citelně vyšším počtem podniků než nedostupnost financování. To skutečně naznačuje, že vyšší úrokové sazby nejsou pro velkou řadu tuzemských firem nyní ten nejpalčivější problém.
